II. ÚS 438/98

26. 04. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.G., zastoupeného JUDr. M.N., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. 12 Co 227/98 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, sp. zn. 19 C 147/97, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm.e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.

Dne 14. 10. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele proti rozsudkům Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, č. j. 19 C 147/97-19, a Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. 12 Co 227/98, a tvrdí, že těmito rozsudky byl zkrácen na svých právech garantovaných čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy v průběhu řízení údajně přihlížely pouze k důkazům svědčícím v neprospěch stěžovatele a nijak nepřihlédly ani nezhodnotily důkaz ve prospěch navrhovatele. Stěžovatel žádá proto Ústavní soud, aby nálezem shora citované rozsudky obecných soudů zrušil.

Soudce zpravodaj si dne 16. 11. 1998 vyžádal spis Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 19 C 147/97, ze kterého zjistil, že dne 21. 4. 1997 podal DP proti stěžovateli žalobu s návrhem na vydání platebního rozkazu na Kč 205,- s příslušenstvím, neboť stěžovatel byl revizorkou dopravního podniku přistižen bez platného jízdního dokladu v hromadném dopravním prostředku při kontrole jízdenek dne 17. 6. 1996 v 6 hod. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 1997, č. j. 19 C 147/97-19, byl stěžovatel uznán povinným zaplatit předmětnému dopravnímu podniku částku 205,- Kč s 19% úrokem z prodlení od 18. 7. 1996 do zaplacení v termínu do 15 dnů od právní moci rozsudku spolu s přiznanými náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, ve kterém tvrdil, že prvostupňový soud neprovedl důkaz výslechem svědka - bratra stěžovatele, kterého údajně tento jako držitele průkazu ZTP-P doprovázel v hromadném dopravním prostředku a ve smyslu přepravního řádu byl proto údajně osvobozen z titulu svého doprovodu osoby těžce postižené od placení jízdného. Krajský soud písemně předvolal svědka stěžovatele k jednání. Ten se však nedostavil a písemně oznámil soudu, že na jeho příkaz se nemůže k jednání dostavit, neboť je osobou těžce duševně postiženou, byl soudem plně zbaven způsobilosti k právním úkonům, a příp. svědecká výpověď by znamenala i zhoršení jeho zdravotního stavu. Při jednání před krajským soudem, jak z protokolace vyplývá, stěžovatel po přečtení dopisu svého bratra netrval na jeho výslechu s tím, že dokazování bylo ukončeno, neboť žádná ze stran nevznesla návrhy na doplnění dokazování. Krajský soud poté vynesl rozsudek, kterým potvrdil již shora citované rozhodnutí okresního soudu.

Dne 19. 6. 1998 zaslal stěžovatel krajskému soudu podání, ve kterém tvrdí, že protokolace z jednání ze dne 18. 6. téhož roku byla nesprávná a stěžovatel rozhodně neměl v úmyslu vzdát se svého práva na výslech svědka před krajským soudem.

Ve spise prvostupňového soudu je poté založeno dovolání stěžovatele proti ústavní stížností napadeným rozsudkům obecných soudů, které navrhovatel předal osobně u Okresního soudu Plzeň-město dne 22. 9. 1998.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel nejenže zatajil Ústavnímu soudu podané dovolání proti ústavní stížností napadeným rozsudkům, ale uvedl v omyl tímto jednáním Ústavní soud již minimálně podruhé (viz spis Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 161/98). Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost odmítl, neboť ještě před jejím podání stěžovatel napadl rozsudky obecných soudů dovoláním, tím ve smyslu ustanovení § 72 odst. 4 ve vztahu k ustanovení § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nesplnil podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 26. dubna 1999

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. II. ÚS 438/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies