II. ÚS 94/98 - K nepřezkoumatelnosti tzv. souborného zjištění

27. 04. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Paragraf 132 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") uvádí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Tyto úvahy se pak vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem, který stanoví § 157 odst. 2 a 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil. V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu.

V rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. je tzv. souborné zjištění, stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky nepřezkoumatelné.

Nedodržením zákonem stanoveného postupu (zejména pouhým souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle o.s.ř.) dochází k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle těchto ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 27.04.1999 sp. zn. II. ÚS 94/98)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl dne 27. dubna 1999 v o návrhu
stěžovatele JUDr. C. V. na zrušení rozsudku Krajského soudu
v Ostravě z 19.11.1997 č.j. 22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního
úřadu v Kroměříži-pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ
2118/92-LC/42 takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 19.listopadu 1997 č.j.
22 Ca 88/97-30 a rozhodnutí Okresního úřadu v Kroměříži-
pozemkového úřadu z 23.května 1996 č.j. PÚ 2118-LC/42 se zrušují.


Odůvodnění
I.
JUDr. C. V. podal dne 2.3. 1998 (s doplněním dne 23.7.1998)
ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn.
22 Ca 88/97 z 19.11.1997 a proti rozhodnutí Okresního úřadu
v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu z 23.5.1996 č.j. PÚ
2118/92-LC/42. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnutí
Okresního úřadu v Kroměříži potvrzeno. Napadeným rozhodnutím
Okresního úřadu v Kroměříži- okresního pozemkového úřadu bylo
rozhodnuto tak, že navrhovatel není vlastníkem nemovitosti-
parcely č. 1755 s pivovarem č.p. 655 se sladovnou, zapsaných nyní
v KN jako parcela č. 1755/1 stav. s domem č.p. 655, parcela č.
1755/2 stav. s ost. stav. objektem. Rozhodnutí pozemkového úřadu
bylo odůvodněno tak, že při svém rozhodování byl pozemkový úřad
vázán právním názorem Krajského soudu v Brně, který rozhodl, že
nemovitosti uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí nejsou
majetkem, na nějž se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě
vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen
"zákon o půdě"). Stěžovatel uvedl, že obě rozhodnutí byla vydána
přesto, že zdůrazňoval, že pro posouzení věci by mělo být
směrodatné rozhodnutí Ministerstva zemědělství z 22.3.1948, které
výslovně stanoví, že pozemkový majetek uvedený v soupisové
vyhlášce z 14.1.1948 tvoří zemědělský a lesní podnik včetně budov
pivovaru a sladovny.

Napadenými rozhodnutími bylo dle stěžovatele porušeno jeho
ústavně zaručené právo podle čl. 90 Ústavy, které soudu ukládá
stanoveným způsobem a tedy i v souladu s občanským soudním řádem
(dále jen "o.s.ř.") poskytovat ochranu základním lidským
a občanským právům. Stěžovatel je přesvědčen, že současně bylo
porušeno i právo zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina") a zároveň i právo garantované čl. 4 odst. 1
Listiny. Proto navrhuje, aby Ústavní soud po projednání ústavní
stížnosti obě napadená rozhodnutí odporující základním lidským
a občanským právům garantovaným uvedenými ústavněprávními
dokumenty zrušil.

II.
Okresní pozemkový úřad v Kroměříži ve svém vyjádření uvedl,
že pozemkový úřad o restitučním nároku JUDr. C. V. uplatněném
v zákonné lhůtě podle § 9 zákona o půdě postupně rozhodoval podle
§ 9, a to jednak odst. 4, jednak odst. 2 a buďto obnovoval
vlastnictví nebo zakládal nárok restituenta na náhradu v případě,
že původní majetek nebylo možno pro zákonnou překážku vydat. Při
rozhodování vycházel z listin Ministerstva zemědělství, zejména
č.j.14155/48-IX/R 12 z 22.3.1948 a č.j. 38.952/48-IX/R 31 ze
17.4.1948, kterými toto ministerstvo určilo, že se jedná
o zemědělský a lesní podnik podle § 1 odst. 1 písm. d) zákona č.
142/1947, o revizi první pozemkové reformy, tedy zbytkový statek,
který byl státem převzat včetně bývalého pivovaru se sladovnou
v H. na základě těchto aktů podle zákona č. 142/1947 Sb.
Rozhodnutí č.j. PÚ 2118/92/2-LC z 28.9.1993, kterým měly být
vydány do vlastnictví JUDr. C. V. stavby a pozemky bývalého
pivovaru se sladovnou, zrušil Krajský soud v Brně rozsudkem č.j.
30 Ca 89/94-24 z 8.2.1995 s odůvodněním, že jde o nemovitosti,
které nepodléhají režimu zákona o půdě. Do té doby neměl pozemkový
úřad pochybnosti o tom, že se jedná o zemědělský majetek, který
vznikl reálným rozdělením nemovitosti z původního velkostatku se
zámkem H. Pozemkový úřad byl při dalším rozhodování vázán
stanoviskem obsaženým v rozsudku Krajského soudu v Brně. Rozhodl
proto v jeho intencích zamítavým rozhodnutím. Pozemkový úřad je
však stále názoru, že v tomto případě jde o majetek spadající do
působnosti zákona o půdě. Pokud bylo možné znárodnit součást
zbytkového statku podrobeného revizi, za kterýžto objekt byl uznán
Ministerstvem zemědělství, je nutno tento akt ministerstva
respektovat. Dle názoru pozemkového úřadu je namístě o celém tomto
bývalém zbytkovém statku rozhodovat v restitučním řízení podle
zákona o půdě.

Vyjádření podal i Krajský soud v Ostravě. Navrhl zamítnutí
ústavní stížnosti, neboť dle jeho názoru předmětné nemovitosti,
t.j. pivovar se sladovnou, neslouží zemědělské výrobě, nýbrž ke
zpracování zemědělských výrobků.

III.
Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca
88/97 z 19.11.1997, který je předmětem této ústavní stížnosti
a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu
v Kroměříži, bylo zjištěno, že po provedeném řízení dospěl Krajský
soud v Ostravě k závěru, že neshledal opravný prostředek důvodným.
V odůvodnění se zejména uvádí, že v uvedené věci je sporné, zda
předmětné nemovitosti ve výroku napadeného rozhodnutí uvedené
spadají pod režim zákona o půdě či nikoliv. Odpůrce (Okresní
pozemkový úřad v Kroměříži) rozhodl s odkazem na vázanost právním
názorem Krajského soudu v Brně vysloveným v rozsudku z 8.2.1995
č.j. 30 Ca 89/94-24 tak, že nárok na vydání těchto nemovitostí
nespadá do působnosti zákona o půdě.

Krajský soud po provedeném jednání a s přihlédnutím k dalším
listinám konstatovaným u jednání, t.j. zejména rozhodnutí ministra
zemědělství z 25.1.1996, ve kterém ministr uvedl, že Ústřední
pozemkový úřad zasáhl svým rozhodnutím do kompetence soudů, dospěl
k závěru, že odpůrce rozhodl na základě přesně a úplně zjištěného
skutkového stavu a neshledal důvod pro další doplnění dokazování.

Rozsah působnosti zákona o půdě je vymezen v § 1 odst. 1.
V dané věci se jedná o posouzení, zda hospodářské budovy a stavby
specifikované ve výroku napadeného rozhodnutí slouží zemědělské
výrobě.

Krajský soud v Ostravě dospěl ke stejnému závěru jako
Krajský soud v Brně, že pivovar se sladovnou neslouží zemědělské
výrobě (rostlinné), nýbrž ke zpracování zemědělských výrobků,
takže nelze dovodit bezprostřední příčinnou souvislost s touto
výrobou, i když lze připustit, že návaznost na zemědělskou výrobu
zde existuje. Při posuzování této otázky je však právně
nevýznamné, zda osoba, která tyto nemovitosti vlastnila, byla
současně i vlastníkem zemědělského majetku. Z uvedených důvodů
Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí pozemkového úřadu jako
zákonné potvrdil (§ 250q o.s.ř.).

IV.
Z předložených dokladů Ústavní soud dále zjistil, že
k otázce, zda jde v dané věci o nemovitosti, na něž se vztahuje
§ 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, se v rámci svého rozhodnutí
zn. 1943/95-3152 z 31.7.1995 jako příslušný státní orgán vyjádřilo
podle § 17 odst. 6 zákona o půdě Ministerstvo zemědělství
- Ústřední pozemkový úřad a uvedlo, že v daném případě jde
o nemovitosti, na něž se vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona
o půdě. V odůvodnění se m.j. uvádí, že Ministerstvo
zemědělství-Ústřední pozemkový úřad přezkoumalo předložené doklady
ke sporným nemovitostem a došlo k tomuto závěru:

Původními vlastníky nemovitostí na st.p. č. 1755-pivovaru se
sladovnou a dalšími objekty byli rodiče oprávněné osoby.

Nemovitost pivovaru a sladovny patřila k velkostatku H.,
který se členil na několik dvorů, jehož základem byla vždy
zemědělská výroba. Panství celé obsahovalo cca 514 ha zemědělských
a lesních pozemků. Byly zde provozovány kromě živočišné
a rostlinné výroby i rybářství a myslivost.

V roce 1948, kdy přecházely posuzované nemovitosti do
vlastnictví státu, byl statek zahrnut do revize pozemkové reformy
a zestátněn podle zákona č. 142/1947 Sb.

Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že byl pivovar z této
revize vyňat a vzhledem k tomu, že na původním pozemku st.p.č.
1755 se nacházely krom budovy pivovaru a sladovny i obytné
stavení, restaurace, skladiště, konírny, stáje, mlékárna a pod.,
lze konstatovat, že se jednalo o komplex budov tvořících původní
zemědělskou usedlost. Tyto objekty jsou stavebně i hospodářsky
propojeny a je proto nezbytné je chápat jako jeden funkční celek,
i když zde dochází již ke zpracování zemědělských produktů
a obecně patří pivovary spíše k potravinářskému průmyslu.

V případě velkostatků, rustikálních statků nebo panství
s velkou výměrou pozemků bylo běžné část zpracovatelského průmyslu
zařazovat pod majetek podléhající revizi první pozemkové reformy,
a proto také cukrovary, lihovary, mlýny, pily, sýrárny a pod.,
pokud pouze doplňovaly převládající zemědělskou výrobu, jako je
tomu právě v tomto případě, byly mezi zemědělský majetek zařazeny
a chápány již v roce 1948 jako součást zemědělské usedlosti. Na
základě toho rozhodlo Ministerstvo zemědělství - Ústřední
pozemkový úřad, že v daném případě jde o nemovitosti, na které se
vztahuje § 1 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.

Dne 25. ledna 1996 vydal ministr zemědělství pod č.j.
164/96/1000 rozhodnutí o rozkladu, v němž došel k závěru, který
lze shrnout v tom smyslu, že zákon o půdě v § 17 odst. 6 sice
svěřil rozhodování o pochybnostech, zda se jedná o nemovitosti ,
na které se tento zákon vztahuje, do kompetence příslušného
ústředního orgánu státní správy (Ústředního pozemkového úřadu).
V daném případě však podal podnět k zahájení tohoto řízení Okresní
úřad-pozemkový úřad v Kroměříži až poté, kdy Krajský soud v Brně
zrušil jeho rozhodnutí. Pokud tedy Ústřední pozemkový úřad zahájil
v dané věci řízení podle § 17 odst. 6 zákona o půdě s odůvodněním,
že pochybnosti vyvolal rozsudek Krajského soudu v Brně, zasáhl tím
do kompetence soudu, který je v řízení o opravném prostředku podle
§ 9 odst. 6 zákona o půdě oprávněn posoudit otázku, zda se na
předmětné nemovitosti vztahuje zákon o půdě, sám a odchylně od
jejího posouzení pozemkovým úřadem, který je podle § 250r o.s.ř.
vázán právním názorem soudu, že se na dotčené nemovitosti zákon
o půdě nevztahuje. Z uvedených hledisek nebyl tedy dán důvod, aby
Ústřední pozemkový úřad vůbec zahajoval řízení o otázce, zda se na
dotčené nemovitosti vztahuje zákon o půdě. Proto bylo původní
rozhodnutí v rámci rozhodnutí o rozkladu zrušeno a řízení
zastaveno.

V.
V projednávaném případě je pro posouzení věci významné
především posouzení otázky, zda uvedené nemovitosti sloužily
zemědělské výrobě a zda se na ně vztahuje zákon o půdě. Jak zřejmo
z uvedených podkladů, k případu se vyjádřily po věcné stránce
jinak správní orgány, jinak soudy. V této souvislosti stěžovatel
mimo jiné upozorňuje, že podle jeho názoru došlo rozhodnutím
Krajského soudu v Ostravě k porušení jeho ústavně zaručeného práva
podle čl. 90 Ústavy, který soudu ukládá stanoveným způsobem a tedy
i v souladu s o.s.ř. poskytovat ochranu základním lidským
a občanským právům.

VI.
Ústavní soud posuzoval, zda Krajský soud v Ostravě při svém
rozhodování postupoval v daném případě v souladu se stanoveným
postupem, konkrétně v souladu s o.s.ř., zejména s jeho
ustanoveními části třetí hlavy druhé o dokazování.

Paragraf 132 o.s.ř. uvádí, že důkazy hodnotí soud podle své
úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich
vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu co vyšlo za
řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Tyto úvahy se pak vyjádří v odůvodnění rozsudku postupem,
který stanoví § 157 odst. 2 a 3 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení
v odůvodnění rozsudku uvede soud podstatný obsah přednesů, stručně
a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv,
o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při
hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, a posoudí
zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení, jichž použil.
V zájmu výchovného působení rozsudku dbá soud o to, aby odůvodnění
rozsudku bylo přesvědčivé a zabývalo se i příčinami sporu.

V rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř. je tzv. souborné zjištění,
stejně jako to, když v odůvodnění se reprodukují jednotlivé
důkazy, i protichůdné, aniž je zaujato stanovisko, co soud
skutečně zjišťuje. Takové rozsudky jsou prakticky
nepřezkoumatelné. Pokud pak soudní rozhodnutí závisí na posouzení
skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud
podle § 127 o.s.ř. po slyšení účastníků znalce.

VII.
Okresní pozemkový úřad v Kroměříži v novém řízení po vrácení
věci Krajským soudem v Brně provedl nový listinný důkaz
rozhodnutím Ministerstva zemědělství č.j. 14.155/48-IX/R-12
z 22.3.1948, podle něhož pozemkový majetek původních vlastníků
tvořící zemědělský a lesní podnik (zbytkový statek) podle § 1
odst. 1 písm. d) zákona č. 142/1947 Sb. stát přebírá celý podle
§ 6 odst. 2 písm. b) č. 1 zákona č. 142/1947 Sb. i s pozemky č.
1754, 1755,1756,1757 a 413 v kat. úz. H. V odůvodnění tohoto
rozhodnutí je uvedeno: "Parc.č. 1754,1755,1756,1757 a 413 v kat.
území H. jste neuvedli v seznamu B parcel, až ve výkazu půdy
přihlášky C jste vyznačili, že se na soupisové přihlášce nachází
pivovar se sladovnou. Ježto jste tyto objekty rovněž získali
z velkostatku H., přejímají se i tyto nemovitosti". Z tohoto
důkazu, který jednoznačně svědčí ve prospěch stěžovatele a vede
k závěru, že se na sporné nemovitosti vztahuje § 6 odst. 1 písm.
b) zákona o půdě, však pozemkový úřad nevycházel, jsa při svém
rozhodování vázán opačným právním názorem soudu. Tímto důležitým
důkazem se zvláště nezabýval a speciálně jej nehodnotil ani
Krajský soud v Ostravě, čímž se dopustil v důkazním řízení
pochybení, jež jsou naznačena v předchozím textu nálezu.

Ústavní soud po posouzení připojených spisů dospěl k závěru,
že odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 22 Ca
88/97 není v souladu s postupem stanoveným zákonem. V daném
případě šlo věcně o dosti komplikovaný případ s různými názory na
povahu předmětných nemovitostí. Krajský soud v Ostravě měl při
důkazním řízení důsledně postupovat podle ustanovení o. s. ř., což
dle stanoviska Ústavního soudu důsledně neprovedl.

Nedodržením zákonem stanoveného postupu ( zejména pouhým
souhrnným zjištěním místo striktního postupu dle o.s.ř.) došlo
k porušení čl.90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Podle těchto
ustanovení jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem
stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Každý se může
domáhat stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených
případech u jiného orgánu.

Proto Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil
podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním
soudu.

Jelikož právo na spravedlivý proces při hodnocení důkazů bylo
porušeno i ve správním řízení, i když ne vinou správního orgánu,
zrušil Ústavní soud, a to také z důvodů procesně ekonomických,
rovněž rozhodnutí pozemkového úřadu, který bude o stěžovatelově
nároku na restituci majetku znovu rozhodovat.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 27. dubna 1999

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. II. ÚS 94/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies