9 As 31/2011 - 39

14. 04. 2011, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. V.,zastoupeného JUDr. Miroslavou Dekanovou, advokátkou se sídlem Štítného 710/30, Praha 3, proti žalovanému: Městský úřad Lysá nad Labem, odbor vnitřních věcí, se sídlem Husovo náměstí 23, Lysá nad Labem, zastoupenému JUDr. Petrem Drábkem, advokátem se sídlem Podolecká 214, Benátky nad Jizerou, proti vyrozumění žalovaného ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. VV/3017/07/Uh/116-4, o odložení přestupkové věci, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2011, č. j. 44 Ca 116/2009 - 24,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), a to ve výroku II., kterým byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 9800 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Miroslavy Dekanové, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Krajský soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 60 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat účastníkovi, který měl ve věci alespoň částečný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Krajský soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že ačkoli výsledkem soudního řízení bylo odmítnutí žaloby a postoupení věci k rozhodnutí Krajskému úřadu Středočeského kraje, stalo se tak na základě vadného procesního postupu stěžovatele, konkrétně chybějícího poučení o odvolání. Žalobce tak v soudním řízení po právu dosáhl toho, že jeho věc bude přezkoumána správním orgánem v odvolacím řízení, což krajský soud pokládal za žalobcův částečný úspěch ve věci.

Stěžovatel se s uvedenými závěry krajského soudu neztotožňuje. V kasační stížnosti namítá, že v projednávané věci nebyly dány důvody pro uplatnění § 60 odst. 8 s. ř. s. Dle jeho názoru argument ohledně částečného úspěchu žalobce ve věci nemůže obstát, neboť v době svého rozhodování stěžovatel postupoval zcela v souladu s tehdy zaujímaným výkladem předmětných ustanovení přestupkového zákona. Stěžovatel taktéž považuje přiznání náhrady nákladů řízení žalobci za zcela v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti upozorňuje, že pokud se žalobce domníval, že jeho věc neměla být odložena, pak se mohl domáhat nápravy cestou podnětu k opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Žalobce se tak mohl bez dalšího obrátit přímo na krajský úřad a předejít neúčelně vynaloženým nákladům soudního řízení, v němž navíc nebyl úspěšný, neboť jeho žaloba byla soudem odmítnuta. Stěžovateli proto nelze přičítat k tíži, že žalobce si k ochraně svých práv zvolil soudní cestu, a to také s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel je povinen svůj majetek využívat účelně a hospodárně a že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení pociťuje jako značnou újmu. Ze všech výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti upozorňuje, že kasační stížnost je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, neboť směřuje pouze do výroku o nákladech řízení. Navrhuje proto, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Stěžovatel kasační stížností napadá výlučně výrok II. usnesení krajského soudu, jímž tento rozhodl o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda takto podaná kasační stížnost je ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. přípustná.

Podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti podle tohoto ustanovení byl přitom Nejvyšší správní soud vázán především závěry, k nimž ve svém usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64, publikovaném pod č. 2116/2010 Sb. NSS, dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. V tomto usnesení se rozšířený senát zabýval aplikací § 104 odst. 2 s. ř. s. v případech, kdy je kasační stížností napaden vedle výroku o nákladech řízení rovněž výrok ve věci samé. Rozšířený senát přitom rozlišil situace, kdy kasační stížností je napaden pouze výrok o nákladech řízení, od případů, kdy jsou kasační stížností napadeny také další výroky. V prvém případě rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že kasační stížnost je třeba pro nepřípustnost odmítnout; ve druhém případě je naopak kasační stížnost přípustná, neboť zákonodárce nemínil absolutně a bezvýjimečně vyloučit soudní přezkum výroku o nákladech řízení, ale hodlal jej umožnit tam, kde Nejvyšší správní soud věcně přezkoumává výrok o věci samé.

Z výše uvedeného je patrné, že stávající právní úprava nepřipouští kasační stížnost, je-li jejím jediným důvodem napadení výroku o nákladech řízení. Pokud by kasační stížnost byla podána v tomto rozsahu, tj. aniž by byl současně napaden také výrok o věci samé, musí být pro nepřípustnost odmítnuta, byť by i Nejvyšší správní soud shledal, že rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení není správné (k tomu srovnej také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož „nelze za stávající právní úpravy ve správním soudnictví napravit soudem rozhodujícím o kasační stížnosti případné nesprávné rozhodnutí krajských soudů o nákladech řízení, pokud není současně kasační stížností napaden též výrok o věci samé“).

Takto koncipovaná právní úprava nepochybně má své opodstatnění. Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem a kasační přezkum je zaměřen pouze na stěžejní rozhodovací problémy a nejzávažnější případy nezákonnosti. K nim ovšem zákonodárce nepřiřadil skutečnosti obsažené v § 104 odst. 2 s. ř. s.

Napadl-li tedy stěžovatel kasační stížností usnesení krajského soudu pouze ve výroku II., tj. ve výroku o nákladech řízení, je tato kasační stížnost nepřípustná. Nejvyšší správní soud ji proto podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2011

Mgr. Daniela Zemanová předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 9 As 31/2011 - 39, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies