30 Cdo 5432/2016

20. 12. 2016, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 30
  • OSŘ - § 138 odst. 1
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 8, Karolinská 654/2, proti žalované Generali Pojišťovně a.s., IČ 61859869, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 302/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2016, č. j. 22 Co 175/2016-110, takto:


Dovolání se odmítá.











Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 3. 2016, č. j. 29 C 302/2015-104, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení výrokem I usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.

Žalobce se po žalované domáhal za neoprávněný zásah do jeho osobnosti zadostiučinění ve výši 2 826 750 Kč (vymáháním částky 15 095 Kč žalobci vznikla újma na jeho právech). V rámci žaloby žalobce také požádal o osvobození od soudních poplatků. V odvolacím řízení pak požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Námitka, že soudy nemohou bez bližšího zkoumání okolností a rozsahu újmy způsobené žalobci dospět k závěru, že nárok uplatněný žalobou je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a pouze z tohoto důvodu zamítnout žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný pod číslem 108/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013). Odvolací soud totiž v souladu s uvedenou judikaturou, od které se dovolací soud nemá důvod odchýlit, rozhodl, že i jen vzhledem k výši žalované částky je evidentní bezúspěšnost uplatňování práva v řízení, a dále konstatoval, že o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde i v případě, kdy výše plnění požadovaného žalobcem neodpovídá skutkovým tvrzením, o které žalobce opírá uplatněné právo.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.


V Brně dne 20. prosince 2016

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu


Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5432/2016, ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.5432.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies