IV. ÚS 584/99

13. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 584/99














Soudce zpravodaj Ústavního soudu rozhodl ve věci návrhu pana Ing. J. H., zastoupeného JUDr. N. S., advokátkou, proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 3. 1997 (7. 4. 1997), sp. zn. Ro 447/97, jakož i proti usnesení téhož soudu ze dne 23. 7. 1997, sp. zn. E 1148/97, mimo ústní jednání t a k t o :


Návrh se odmítá

O d ů v o d n ě n í
Dne 26. 11. 1999 došel Ústavnímu soudu České republiky k poštovní přepravě dne 25. 11. 1999 podaný návrh z téhož dne, jehož obsahem byla stížnost proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 3. 1997 (7. 4. 1997), sp. zn. Ro 447/97, jakož i proti usnesení téhož soudu ze dne 23. 7. 1997, sp. zn. E1148/97.
Napadený platební rozkaz nebyl údajně stěžovateli vůbec doručen. V případě napadeného usnesení se tak stalo dne 29. 7. 95 (správně má být 97).
Proti tomuto usnesení bylo možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Chebu ke Krajskému soud v Plzni, kde měl stěžovatel možnost brojit i proti doručení platebního rozkazu, z něhož usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vycházelo.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182 / 1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Takovým prostředkem bylo v předmětné věci již zmíněné odvolání proti usnesení Okresního soudu v Chebu ke Krajskému soudu v Plzni.
Přílohou předmětného návrhu kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, však nebyla.
I kdyby podaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, nebylo by možno postupovat podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona, neboť byla podána po lhůtě. Ve smyslu citovaného ustanovení musí být ústavní stížnost podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Přestože Ústavní soud vzal jako počátek běhu této
IV. ÚS 584/99

lhůty okamžik pro stěžovatele příznivější, tzn. den 23. 7. 1997 (přijetí napadeného usnesení), zákonná roční lhůta uplynula 23. 7. 1998, kdežto ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě s adresou Ústavního soudu až dne 25. 11. 1999.
Z povahy věci nebylo možno postupovat ani podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona, neboť stěžovatel svým opravným prostředkem podnět k příslušnému řízení vůbec nedal.
Z uvedených faktů proto vyplývá, že stěžovatel podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 1 zákona, jakož ani podmínky výjimek z tohoto ustanovení nesplnil. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona odmítnout.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. ledna 2000


JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 584/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies