IV. ÚS 6/2000

21. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ


Ústavního soudu České republiky


Ústavní soud ve věci ústavní stížnosti P. P., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. prosince 1999, sp. zn. 11 Zp 10/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. ledna 2000 byla Ústavnímu soudu doručena, ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na rozpuštění Komunistické strany Čech a Moravy se sídlem Politických vězňů 9, Praha 1.
Stěžovatel se ve svém podání, které hraničilo s podáním hrubě urážlivým ve smyslu § 61 odst. 1 zákona, pokusil vylíčit svoji vizi podmínek, za kterých by zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, měl fungovat, ale které zatím v naší republice nenastaly. Ve svém tvrzení nedemokratického stavu v naší republice se přitom opírá o Ústavu ČR (Preambule, čl. 5 a čl. 10) a o Listinu základních práv a svobod (Preambule, čl. 3 odst. 3 a čl. 21 odst. 1). Uvedl také, že Nejvyšší soud správně posoudil otázku aktivní legitimace, která přísluší pouze vládě ČR, popřípadě prezidentovi ČR.

Z přiloženého usnesení je zřejmé, že právě otázka aktivní legitimace byla rozhodná při posuzování návrhu stěžovatele před Nejvyšším soudem a právě nesplnění podmínky stanovené v § 15 zákona č. 424/1991 Sb., bylo důvodem pro zamítnutí návrhu stěžovatele.

Po prostudování předložených podkladů Ústavní soud, aniž si vyžadoval vyjádření účastníka, popřípadě jiné důkazy, dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl pro podání návrhu Nejvyššímu soudu aktivně legitimován a z toho důvodu Nejvyšší soud rozhodl zcela v souladu se zákonem. Nebyl-li zcela nesporně legitimován stěžovatel k podání návrhu, o to spíše není legitimován k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které pouze tento fakt konstatovalo a které nikterak nezasahuje do ústavních práv stěžovatele. Ústavnímu soudu proto nezbylo než podání odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. c) zákona, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. ledna 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 6/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies