IV. ÚS 424/99

25. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti K. B., zastoupeného JUDr. I. S., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 1999, sp. zn. 1 To 569/99,

takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 31. 8. 1999 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 7. 1999, sp. zn. 1 To 569/99, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. Nt 4211/99, jímž byla podle § 72 odst. 2 tr.ř. zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby.

Stěžovatel tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), podle něhož nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Dle jeho názoru rozhodnutí obecných soudů jsou nezákonná a jsou porušením čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky ("Ústava"), neboť byla vydána v rozporu s ust. § 377 odst. 1 tr. řádu. Podstatu porušení spatřuje ve skutečnosti, že při jeho vydání ze zahraničí, po převzetí policejními orgány ČR, nebyl vydán tomu předsedovi senátu, který vydal zatýkací rozkaz, ale jiné předsedkyni senátu, tj. JUDr. J. M., což je dle jeho názoru v rozporu se zněním ust. § 377 odst. 1 tr. řádu. Je toho názoru, že ust. § 69 odst. 5 tr. řádu se vztahuje na příkaz k zatčení a nelze podle něj postupovat analogicky při rozhodování o vazbě ve věci, kde byl vydán zatýkací rozkaz dle § 376 tr. řádu.

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel je vazebně stíhán pro trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. f), h) tr. zák., pro trestný čin loupeže dle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., pro trestný čin loupeže ve stádiu přípravy dle § 7 odst. 1 k § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a pro trestný čin nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákona. Konstatoval, že stejné důvody, jaké jsou obsaženy v ústavní stížnosti, stěžovatel již uplatňoval v žádosti o propuštění z vazby na svobodu, i ve stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 1999. Vyjádřil přesvědčení, že v souvislosti se vzetím stěžovatele do vazby nebyl porušen zákon, neboť odevzdání vydané osoby jinému předsedovi senátu věcně i místně příslušného soudu je možné a v daném případě bylo i nezbytné. K předání stěžovatele došlo dne 15. 12. 1998 v 16.30 hod., tj. po pracovní době, předsedkyni senátu Okresního soudu v Ostravě, která měla ten den dosažitelnost a byla proto věcně a místně příslušná k provedení úkonu ve smyslu § 377 odst. 2 tr.ř. V uvedený den byla pracovní doba stanovena od 7.00 hod do 15.30 hod, přičemž předseda senátu JUDr. A. Š. měl na následující den nahlášenou řádnou dovolenou. Z uvedených důvodů navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady, dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nepopírá existenci vazebních důvodů, ale formálně protestuje proti rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, přičemž namítá nesprávný postup okresního soudu při rozhodování o vzetí do vazby (a v odůvodnění ústavní stížnosti argumentuje stejně, jako v žádosti o své propuštění na svobodu ze dne 31. 5. 1999). Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v nesouhlasu stěžovatele se vzetím do vazby, k čemuž došlo dne 15. 12. 1998. Pokud však ústavní stížnost byla podána na poštu až dne 30. 8. 1999, jedná se evidentně o návrh opožděný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").

Kromě toho považuje Ústavní soud za potřebné dodat, že i pokud by ústavní stížnost proti údajně nezákonnému postupu při rozhodování o vzetí do vazby byla podána včas, byla by odmítnuta. Ústavní soud konstatuje, že ve skutečnosti, kdy o vzetí do vazby bylo podle § 377 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto po řádné pracovní době předsedou senátu, který nevydal zatýkací rozkaz, a který měl dle pracovního rozvrhu Okresního soudu v Ostravě na daný týden stanovenou dosažitelnost, nespatřuje nic, co by představovalo zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele a co by tuto věc posunovalo do roviny ústavněprávní. Naopak přijetí předestřeného právního názoru stěžovatele, podle něhož by v případech vydání z ciziny o vazbě mohl bezvýjimečně rozhodnout pouze předseda senátu, který vydal zatýkací rozkaz, by znamenalo přijmout výklad zcela formalistický, jež by mohl vést k absurdním situacím a maření účelu trestního stíhání.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2000



JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 424/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies