II. ÚS 463/99

26. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. L. M., proti sdělení Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel podal ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za "jiný zásah orgánu veřejné moci" označil stěžovatel dopis Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, jímž navrhovateli podle jeho tvrzení byly stanoveny povinnosti v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva práce a soc. věcí ze dne 25. 8. 1999, č. j. 443-29407/1999-R, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna o zamítnutí žádosti navrhovatele o vyškrtnutí z evidence čekatelů na výkon civilní služby, postoupilo shora jmenované ministerstvo věc k přímému vyřízení Ministerstvu obrany.

Navrhovatel nesouhlasí s právní argumentací, obsaženou ve vyjádření Ministerstva obrany a domnívá se, že výklad branné povinnosti stěžovatele, provedené ve shora uvedeném sdělení Ministerstva obrany, je zcela mylný a navíc v rozporu se zákonem.

Z dopisu adresovaného Ministerstvem obrany právnímu zástupci stěžovatele vyplývá, že se jedná o odborné vyjádření ke stížnosti navrhovatele, týkající se určení délky jeho dosud nevykonaných vojenských cvičení. Uvedené vyjádření, byť i zpracované odborným pracovníkem příslušného ministerstva, však nemá povahu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 244 - 247 o. s. ř., které by autoritativním způsobem založilo, měnilo či zrušilo práva a povinnosti dotčeného subjektu. Navrhovatel se proto mýlí, domnívá-li se, že citovaným stanoviskem byla založena jeho povinnost vykonávat vojenská cvičení.

Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány na základě zákona v jeho mezích. V rámci citovaného článku mohou být povinnosti autoritativním způsobem stanoveny příslušným rozhodnutím. Stěžovateli tedy nemohlo být pouhým vyjádřením či stanoviskem Ministerstva obrany cokoli uloženo a tím méně i zasaženo do jeho základních práv a svobod.

Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 26. ledna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. II. ÚS 463/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies