III. ÚS 599/99

27. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 599/99-12
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele O. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Plzni ve věci sp. zn. 1 KZv 38/99 a Krajského soudu v Plzni ve věci sp. zn. 33 T 9/99 t a k t o


Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění
Návrhem, podaným 2. prosince 1999, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Krajského státního zastupitelství v Plzni a Krajského soudu v Plzni v trestním řízení, vedeném proti jeho osobě pod sp. zn.. 33 T 9/99. Podle jeho přesvědčení obžaloba proti němu byla podána neoprávněně a vyšetřování provázela vážná pochybení. Krajský soud pak nevyhověl jeho návrhu na předběžné projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu, zamítl také jeho žádost o propuštění z vazby. Uvedeným jednáním se cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhl, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Plzni a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni pokračovat v porušování jeho práv a přikázal věc vrátit k došetření a neprodleně jej propustit z vazby.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni poukázal na rozhodnutí o stížnostech obžalovaného, na obsah protokolů o hlavním líčení ze dne 20. a 21. prosince 1999 a na to, že u tohoto jednání se projednávaly otázky, kterých se dotýká i ústavní stížnost.
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni uvedla, že stížnost považuje za neopodstatněnou s tím, že v současném stadiu řízení není objektivní důvod k vrácení věci státnímu zástupci k došetření ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkům, opatřeními nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušené její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem

III. ÚS 599/99-13

ústavní stížnosti. Ta je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě obsahu návrhu, směřujícího proti postupu Krajského soudu v Plzni v trestním řízení vedeném proti stěžovateli pod sp. zn. 33 T 9/99 a Krajského státního zastupitelství v Plzni pod sp. zn. 1 KZv 38/99 nutno konstatovat, že ústavní stížnost je v celém rozsahu nepřípustná. Pokud jde o návrh týkající se soudního řízení, stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje - dosud nebylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto, proti rozsudku soudu I. stupně, v němž budou mj. hodnoceny důkazy, má stěžovatel možnost opravného prostředku. Nepřípustnou je také stížnost, v níž se navrhovatel domáhá přikázání povinnosti Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni propustit jej neprodleně z vazby. Jak vyplývá z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 112/99 a 4 To 111/99, dne 10. prosince 1999 označený soud nevyhověl stížnosti obžalovaného stěžovatele proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 1999 a 19. listopadu 1999, kterými byly zamítnuty jeho žádosti o propuštění z vazby. Proti žádnému citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze však ústavní stížnost nesměřuje a je třeba uvést, že práva soudce, soudu a státního zástupce v řízení o vzetí do vazby, prodloužení vazby a rozhodování o žádosti obviněného o propuštění z vazby přesně vymezuje § 68 až § 74 tr. řádu. Žádné z těchto ustanovení ani zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje Ústavnímu soudu, důsledně se řídícímu principem subsidiarity, uložit propuštění z vazby, jak se stěžovatel domáhá.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2000


JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj


2

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 599/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies