IV. ÚS 9/2000

31. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ


Ústavního soudu České republiky



Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti A.B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 1998, sp. zn. 9 To 73/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 66/97,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 6. ledna 2000 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení shora napadených rozsudků, kterými bylo, dle jejího názoru, v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), porušeno její právo na spravedlivý proces, porušena zásada presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny), když byla napadenými rozsudky odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
Ve své ústavní stížnosti poukazuje na nejednoznačné prokázání okolností spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona. Dále se v ústavní stížnosti zabývá vyvracením jednotlivých důkazů, na základě kterých byla odsouzena.
Stěžovatelka uvádí, že ve své věci podala podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl zamítnut.

Dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), je možné podat ústavní stížnost proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona). Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V ustanovení § 266 odst. 1 trestního řádu je stanoveno, že k podání stížnosti pro porušení zákona je oprávněn ministr spravedlnosti. Proto není možno považovat podnět ke stížnosti pro porušení zákona za opravný prostředek, který zákon k ochraně práva připouští. Pokud si tedy stěžovatelka odvodila lhůtu k podání ústavní stížnosti nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, ale od doručení vyrozumění Ministerstva spravedlnosti, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona, postupovala chybně.
S ohledem na uvedené skutečnosti je na podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí ze dne 3. září 1998 třeba hledět jako na ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 2 zákona. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ji dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona odmítnout, aniž by odstraňoval vady podání (nedostatek právního zastoupení a další).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 31. ledna 2000

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 9/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies