I. ÚS 3/2000

31. 01. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené advokátem JUDr. V. V., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 11. 1999, č.j. Nt 639/99-6, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným usnesením Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl, že se lhůta trvání vazby stěžovatelky z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu prodlužuje do 11. února 2000.
V odůvodnění tohoto usnesení okresní soud především uvedl, že stěžovatelka byla obviněna pro trestné činy padělání a pozměňování peněz podle ustanovení § 140 odst. 1 a odst. 2 trestního zákona, dílem spáchané ve spolupachatelství. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 1999, č.j. 40 Nt 187/99-12, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 1999, č.j. 6 To 380/99-25, byla vzata do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a b) trestního řádu, přičemž vazba započala dne 11. 5. 1999.
Vazební důvody prý však trvaly i nadále, neboť dosud opatřené důkazy údajně prokazují vinu stěžovatelky, dokazování je značně rozsáhlé a stěžovatelka má i státní občanství SRN, kde má také trvalé bydliště, zatímco v České republice není k určitému místu vázána žádnými vztahy. Její výpověď navíc obsahuje množství údajů, jež je nutno prověřit a z některých výpovědí a dalšího šetření vyplývá důvodné podezření, že se na předmětné trestné činnosti podílely i další osoby a že se stěžovatelka dopustila ještě dalšího trestného jednání podobného charakteru. Za situace, kdy je ohrožena uložením vysokého trestu odnětí svobody, stále trvá důvodná obava, že na svobodě uprchne, aby se vyhnula hrozícímu trestnímu stíhání nebo výkonu trestu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítla, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 38 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo na zákonného soudce a tím i právo na spravedlivý proces. Tvrdí, že Mgr. L. H., která ve věci rozhodovala, "není jejím zákonným soudcem, neboť podle rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem na rok 1999 není určena jako soudce, který by v době nepřítomnosti zastupoval soudkyni Mgr. A. E. nebo soudkyni JUDr. L. Ch.".
Proto navrhla, aby bylo napadené usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem zrušeno.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Toliko v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také po stránce věcné.


Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších přepisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytoval, nevyužila. Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem totiž bylo možno ve lhůtě tří dnů ode dne oznámení podat stížnost ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. O tom byla stěžovatelka náležitě informována v písemném poučení, které je součástí napadeného usnesení. Ze sdělení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne ze dne 26. 1. 2000 však plyne, že stěžovatelka stížnost proti napadenému usnesení nepodala a toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 11. 1999. Je tedy zřejmé, že stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svých práv nevyčerpala (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. 1. 2000

JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2000, sp. zn. I. ÚS 3/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies