III. ÚS 503/99

01. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 503/99


Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti JUDr. Z. D., zastoupeného JUDr. T. M., advokátem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 1996, č. j. 29 C 223/93-73, a Městského soudu v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. 16 Co 214/99-136, t a k t o :



Návrh se o d m í t á .


O d ů v o d n ě n í


Navrhovatel se domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 1996, č. j. 29 C 223/93-73, a Městského soudu v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. 16 Co 214/99-136, s tím, že podle jeho přesvědčení soud I. stupně nepostupoval při hodnocení důkazů v souladu s § 132 občanského soudního řádu, neodstranil rozpory ve výpovědi svědka, odvolací soud pak rozhodl v rozporu s ustanovením § 219 a § 213 občanského soudního řádu. Poukázal na své návrhy k doplnění dokazování v odvolacím řízení poté, co Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. března 1997 a s ohledem na výsledek řízení pokládá postup soudů za jednání, které je v rozporu s jeho právy, zakotvenými v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 95 odst. 1 Ústavy. Pro uvedené důvody navrhl také rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadených rozsudků soudů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.].
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 29 C 223/93, vyžádaného Ústavním soudem, zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o hodnocení důkazů soudem I. stupně, rozpor s § 132 občanského soudního řádu zjištěn nebyl, stejně tak nebylo zjištěno pochybení soudu odvolacího v rozhodnutí dle § 219 občanského soudního řádu, vydaného po zrušení jeho rozsudku ze dne 19. března 1997 Nejvyšším soudem. Městský soud v Praze se vypořádal se všemi odvolacími námitkami, odůvodnění výroku je vyčerpávající a přiléhavé. Je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu, a proto pokud soudy respektují tuto zásadu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval - do jurisdikční činnosti obecných soudů není oprávněn zasahovat, není vrcholem jejich soustavy.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a odmítnut dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na odmítnutí návrhu odpadl důvod zabývat se návrhem na odklad výkonu stížností napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 503/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies