III. ÚS 473/99

01. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 473/99



Ústavní soud rozhodl, mimo ústní a jednání bez přítomnosti účastníků, dne 1. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky K., a. s., zastoupené JUDr. R. C., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 1999, č. j. 16 Ca 334/98-20, t a k t o :


Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 1999, č. j. 16 Ca 334/98-20, kterým byla zamítnuta žaloba na přezkoumání a zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. srpna 1998, č. j. 3807/140/98, s tím, že uložení povinnosti zaplatit daň z převodu nemovitostí ve výši 2.959.630,- Kč přesto, že tyto nemovitosti byly vloženy jako nepeněžitý vklad do společnosti V., s. r. o., považuje za nesprávné. I když dle dohody společníků na vklad stěžovatelky bylo z ceny nemovitostí započteno pouze 9.900.000,- Kč a zbytek ve výši 59.192.529,- Kč představoval emisní ážio, podle přesvědčení navrhovatelky byla daň z převodu nemovitosti vyměřena v rozporu se zák. č. 357/1992 Sb. Proto se cítí rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem a Krajského soudu v Ústí nad Labem dotčena na základním právu, zakotveném v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu sp. zn. 16 Ca 334/98, předloženého Krajským soudem v Ústí nad Labem, Ústavní soud neshledal zásah do práva stěžovatelky, jak se v návrhu dovolává.
Ve svém rozhodnutí ze dne 30. července 1999, č. j. 16 Ca 334/98-20, soud nepochybil při výkladu a aplikaci zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když shledal
vyměření daně z převodu nemovitostí za opodstatněné, stejně jako při použití a interpretaci § 58 odst. 1 a § 109 obchodního zákoníku, které spolu s § 59 vymezují základní jmění společnosti a vklad společníka. Z vyčerpávajícího odůvodnění stížností napadeného rozsudku je nepochybné, že se soud vypořádal se všemi námitkami žalobkyně, obsaženými v žalobě.
Pro výše uvedená zjištění, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 473/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies