I. ÚS 506/99

02. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele Z. T., zastoupeného JUDr. V.P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1993, čj. 15 Ca 439/93 - 9, a rozhodnutí Okresního úřadu v Litoměřicích, okresního pozemkového úřadu, ze dne 13. 7. 1993, čj. 72-2311/3393/92-3628,


takto:


Návrh ústavní stížnosti se odmítá.


Odůvodnění:


Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 8. 10. 1999. K výzvě Ústavního soudu ze dne 26. 10. 1999 stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce odstranil nedostatky svého podání, když dne 17. 11. 1999 podal ústavní stížnost proti shora uvedeným rozhodnutím, která došla Ústavnímu soudu dne 19. 11. 1999.

Ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Před účinností zákona č. 77/1998 Sb., kterým došlo ke změně zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tj. před dnem 11. 5. 1998, bylo možno ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, která počínala běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytoval.

Z předloženého rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 1993, který je v daném případě oním posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, Ústavní soud zjistil, že tento rozsudek je opatřen razítkem právní moci, která podle toho nastala dne 5. 10. 1993.

Lhůta k podání ústavní stížnosti do předmětného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem uplynula tedy dnem 3. 12. 1993. Ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu zaslána až v roce 1999, tedy po uplynutí téměř šesti let.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh ústavní stížnosti odmítnout, neboť byl podán po lhůtě stanovené zákonem.

Vzhledem k tomu, že návrh ústavní stížnosti byl odmítnut, nebylo možno, v souladu s ustanovením § 83 odst. 1 shora citovaného zákona o Ústavním soudu, ani vyhovět žádosti stěžovatele o náhradu nákladů zastoupení v tomto případě před Ústavním soudem.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.




V Brně dne 2. února 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 506/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies