IV. ÚS 644/99

07. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 644/99













Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. T., zastoupeného JUDr. L. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 1999, sp. zn. 28 Ca 347/98,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut návrh na zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 20. 4. 1998, čj. FŘ-2836/1/98, jímž nebylo vyhověno odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob č. 980000010 za rok 1994, vydanému Finančním úřadem v Praze - Modřanech dne 20. 1. 1998.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo, zaručené čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze daň a poplatky ukládat pouze na základě zákona, přičemž rozhodnutí o uložení daně musí být zákonem podloženo nejen hmotně, ale i procesně.

V odůvodnění ústavní stížnosti podrobně rozvádí, proč nesouhlasí s právními závěry finančních orgánů a soudů ohledně věcné stránky sporu, tj. zda náklady vzniklé při provozování taxislužby, které vykázal na dosažení příjmu při vyhledávání zákazníků (tzv. neplacené kilometry), jsou přiměřené dosaženým službám. Stěžovatel namítá, že finanční orgány postupovaly v rozporu se zákonem, když přistoupily k vyměření daňové povinnosti za pomoci pomůcek dle § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., neboť podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly s ohledem na to, že stěžovatel předložil finančnímu orgánu dostatečné důkazní prostředky na podporu skutečností vykázaných v daňovém řízení, splněny.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím městského soudu a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do pravomoci obecných soudů zasahovat pouze, pokud tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR), který zahrnuje i zásadu volného hodnocení důkazů, pak vyplývá, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování provedené obecným soudem. Ústavní soud tedy neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí a jeho úkolem proto není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných obecnými zákony, pokud takové porušení současně neznamená i porušení základního práva nebo svobody, zaručeného ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní soud předesílá, že totožnou problematikou jak z hlediska skutkového, tak i z hlediska porušení základního ústavně zaručeného práva se již zabýval ve věci, vedené pod sp. zn. I. ÚS 644/99, týkající se téhož stěžovatele, přičemž od právních závěrů, vyslovených v těchto rozhodnutích, nemá důvod se odchylovat a na ně také odkazuje.

V daném případě Ústavní soud rovněž neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení namítaného základního práva. Obecným soudem byla odpovídajícím způsobem přezkoumána rozhodnutí finančních orgánů z hlediska posouzení, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro vyměření daňové povinnosti podle dokazování či podle pomůcek, přičemž závěru soudu, že správce daně může stanovit daň podle pomůcek, pokud daňový subjekt neunese důkazní břemeno, nelze nic vytýkat.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, nezbylo než návrh ústavní stížnosti odmítnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2000

JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. IV. ÚS 644/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies