I. ÚS 652/99

15. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

I. ÚS 652/99


Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Klokočkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 501/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění:

Stěžovatel se v ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 29. 12. 1999, domáhá zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 501/99. Zároveň žádá Ústavní soud o "řádné projednání" jeho ústavní stížnosti z 11. 10. 1999 včetně návrhu na zrušení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a domáhá se vydání nálezu, jímž bude zcela vyhověno jeho návrhům, uvedeným v této ústavní stížnosti.

Napadeným usnesením Ústavního soudu byla podle stěžovatele jeho ústavní stížnost nesprávně odmítnuta jako nepřípustná, z čehož stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení jeho základních práv, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Stěžovatel v podstatě brojí proti skutečnosti, že usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti nelze napadnout další ústavní stížností, když je toho názoru, že proti ústavní stížnosti není přípustné podat podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu pouze odvolání. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel odmítá soudce JUDr. Vojena Güttlera, kterého považuje za podjatého, neboť vydal rozhodnutí, které stěžovatel napadá.

Ústavní soud nejdříve přezkoumal návrh z hlediska podmínek, stanovených pro řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nebyl řádně zastoupen právním zástupcem, jak to požaduje ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Avšak ani v případě, že by stěžovatel vadu návrhu odstranil, nemohl by být ve věci úspěšný.

Ústavnímu soudu v daném případě nezbývá, než zopakovat, že ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná. Zákon o Ústavním soudu v ust. § 43 odst. 3 stanoví, že podání opravného prostředku proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, na což byl stěžovatel výslovně upozorněn. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že není možné napadnout novou ústavní stížností již vydané rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatelův právní názor, opírající se o nesprávnou interpretaci zákona o Ústavním soudu, na této skutečnosti samozřejmě nemůže nic změnit.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně 15. února 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 652/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies