III. ÚS 563/99

17. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 563/99

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 17. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. I. B., advokátkou, proti rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 29. června 1999, č. j. 4413/99-D III/4-III-Ju, t a k t o :


Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í



Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti na přezkoumání rozhodnutí děkana nepřijmout jej ke studiu v akademickém roce 1999/2000. Poukázal na průběh přijímacího řízení, které, podle jeho přesvědčení, nebylo regulérní, a na znění listiny označené jako "rozhodnutí o přijetí", přičemž odůvodnění obsahuje sdělení, že přijat nebyl. Uvedl, že se rozhodnutím rektora cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 3 odst. 1, v čl. 26 odst. l a čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 8. září 1999 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Z jeho odůvodnění vyplývá, že rozhodnutí děkana fakulty bylo přezkoumáno a že byly vysvětleny důvody, pro které nebylo možno stěžovatele ke studiu přijmout a pro které tedy nebylo ani jeho žádosti o změnu rozhodnutí děkana vyhověno - s poukazem na hodnocení výsledků a dosaženého pořadí v přijímacím řízení. Je třeba uvést, že kriteria pro přijetí ke studiu jsou
věcí samosprávné působnosti vysokých škol a pokud stěžovatel tomuto kriteriu nevyhověl, když získal při hodnocení 69 bodů a nebyl tedy ke studiu přijat, pak v takovém postupu označené vysoké školy nelze spatřovat porušení lidských práv. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 32/95 právo na vzdělání nelze chápat jako základní právo, tj. tak, že každý je oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí a že stát je povinen mu takové vzdělání zaručit. Totéž lze konstatovat o právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu (čl. 33 odst. l a čl. 26 odst. l Listiny základních práv a svobod). Pokud stěžovatel poukázal na znění čl. 3 odst. l, nutno konstatovat, že v souvislosti s uplatněnými právy, zakotvenými v čl. 26 odst. 1 a v čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo v předmětné věci shledáno nerespektování jeho práv, zaručených všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušenství k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 563/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies