III. ÚS 442/99

23. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 442/99


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B.
G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 18 C 382/91, Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 23 C 536/91 (nyní 23 C 261/98) a Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 7 C 468/91 a 8 C 277/95, mimo ústní jednání dne 23. 2. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností založenou formálními vadami napadl stěžovatel postup obecných soudů, totiž Obvodního soudu pro Prahu 1 (18 C 382/91), Okresního soudu Plzeň-město (23 C 536/91 - 23 C 261/98) a Obvodního soudu pro Prahu 4 (7 C 468/91 a 8 C 277/95) a tvrdil, že označené obecné soudy v individualizovaných věcech zbytečnými průtahy porušují jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem vpředu jmenovaným obecným soudům přikázal, aby označené věci "urychleně vyřídil bez zbytečných průtahů, a to v každém jednotlivém případě nejdéle do 30 dnů ode dne doručení tohoto nálezu Ústavního soudu".
Formální vady (§ 72 odst. 2, 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) byly stěžovateli pod následky plynoucími z ustanovené § 43 odst. 1 písm. a) zákona vytknuty přípisem Ústavního soudu ze dne 1. října 1999, jímž k odstranění vytýkaných vad byla současně stanovena lhůta v trvání 15 dnů.
Po opakovaně prodlužovaných lhůtách zástupce stěžovatele předložil Ústavnímu soudu dopisem ze dne 16. prosince 1999 opis dopisu stěžovatele ministru spravedlnosti ze dne
13. prosince 1999, jímž jako "požadovaným spisovým materiálem, týkajícím se prodloužení lhůty k odstranění formální vady", měla být vytýkaná vada odstraněna.
Jednou z podmínek stanovených zákonem pro podání ústavní stížnosti je, že stěžovatel prokáže včasnost ústavní stížnosti a současně předloží rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 1, 2 zákona) a dále, že k ústavní stížnosti přiloží kopii rozhodnutí, jímž o takovém prostředku bylo rozhodnuto (§ 72 odst. 4 zákona).
Jestliže stěžovatel přes výzvu Ústavního soudu posléze předložil Ústavnímu soudu kopii stěžovatelova dopisu ministru spravedlnosti, nadto datovanou dnem 13. prosince 1999 (ústavní stížnost došla Ústavnímu soudu dne 10. září 1999), je zřejmé, že podmínky pro ústavní stížnost stanovené nesplnil a nevyhověl tak ani výzvě, jíž jej Ústavní soud k odstranění vady vyzval [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], a proto stěžovatelova ústavní stížnost byla jako formálně vadná odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. února 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 442/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies