II. ÚS 494/99

24. 02. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

II. ÚS 494/99
ČESKÁ REPUBLIKA


USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky, ve věci stěžovatelů 1. J. P. a 2. F. P., zastoupených JUDr. A. D., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 1999, čj. 7 Co 1206/99-41, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:


Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před ústavním soudem podáním ze dne 23. 9. 1999, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 10. 1999.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 1999, čj. 7 Co 1206/99-41, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 1. 1999, čj. 8 C 338/97-27, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelů na náhradu ušlého zisku ve výši 2 000 000,- Kč proti vedlejším účastníkům, tj. městu S. a Technickým službám S., spol. s r. o. Stěžovatelé svůj návrh odůvodnili tím, že dne 9. 5. 1995 najel zaměstnanec Technických služeb S., spol. s r. o. vozem Liaz KUKA na čtyřletou B. P., dceru stěžovatelů, s důsledkem její okamžité smrti. Současně došlo k těžkému zranění matky stěžovatele č. 2 s následkem amputace dolní končetiny. V důsledku psychického stavu zrušili stěžovatelé své podnikatelské aktivity a ušel jim zisk ve výši požadované částky 2 000 000,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně v tom, že na straně stěžovatelů sice došlo ke vzniku škody, ke ztrátě na výdělku, která představuje zmenšení majetku navrhovatelů, avšak tato škoda není odškodnitelná podle platných předpisů občanského práva. Ztráta na výdělku stěžovatelů není v bezprostřední příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti provozovatele vozidla a škoda stěžovatelů je natolik časově i věcně vzdálena od protiprávního úkonu vedlejších účastníků, že ti za tuto škodu neodpovídají. Stěžovatelé se závěry napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích nesouhlasí a tvrdí, že jak rozhodnutím soudu prvého stupně tak rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním
1

2
II. ÚS 494/99
zákonem, a to čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že dostatečně nešetřil podstaty a smyslu ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku o náhradě škody. Neřídil se ani tak ustanoveními zákona ve smyslu čl. 95 Ústavy ČR, jako spíše judikátem R 7/79. Byl to tedy spíše rozsudek tehdejšího Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1976, sp. zn. 2 Cz 36/76 t, než zákon, kterým se Krajský soud v Českých Budějovicích řídil. Z uvedeného judikátu přitom vyplývá pouze to, že "odpovědnost nelze neomezeně činit závislou na kauzalitě, nebot' by to mohlo vést k zákonu neodpovídajícímu neúnosnému ukládání povinnosti nahradit škodu". Stěžovatelé mají za to, že v jejich případě nelze operovat neomezenou závislostí na kauzalitě.
Stěžovatelé tvrdí, že jestliže v čl. 4 odst. 4 Listiny je doslovně uvedeno že "taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena", bezesporu z toho vyplývá, že soud aplikující ustanovení o náhradě škody musí vycházet z konkrétních okolností případu a velmi citlivě zvážit míru onoho řetězce příčiny a následků.
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích, spis Okresního soudu ve Strakonicích, sp. zn. 8 C 338/97, a vyjádření vedlejších účastníků - města S. a Technických služeb S., spol. s r. o.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 30. 11. 1999 uvedl, že soud prvého stupně náležitě zjistil všechny skutkové okolnosti projednávané věci a učinil správný závěr po stránce právní. I podle právního názoru odvolacího soudu nejsou ve věci splněny všechny předpoklady odpovědnosti odpůrců za vznik škody podle § 420 a násl. občanského zákoníku, zejména ztráta na zisku stěžovatelů není v bezprostřední příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti pracovníkem Technických služeb S., spol. s r. o. Z uvedeného důvodu není škoda na ušlém zisku stěžovatelů odškodnitelná podle platných občanskoprávních předpisů. Krajský soud v Českých Budějovicích je toho názoru, že při přezkoumávání rozsudku soudu prvého stupně vycházel z ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku a neměl v úmyslu porušovat Listinu ani ústavu ČR. V podrobnostech dále odkázal na odůvodnění svého rozsudku a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastníci se k ústavní stížnosti nevyjádřili.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Při posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti ústavní soud vzal v úvahu jak výklad aplikovaných ustanovení citovaných právních předpisů zastávaný stěžovateli, tak výklad zastávaný v dosavadních řízeních ve věci rozhodujících orgánů veřejné moci, a to při respektování skutečnosti, že ústavní soud není další soudní instancí, ani vrcholem soudní soustavy a není tedy oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud v jejich rozhodovací činnosti současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písni. d) Ústavy ČR.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstata ústavní stížnosti stěžovatelů spočívá v polemice s právními závěry rozsudku odvolacího soudu, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu uvedených argumentů, jako v jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Jde o námitky uplatněné již v řízení před obecnými soudy, jimiž se odvolací soud nejen zabýval, ale i v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně s tím, že neexistuje-li příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, nelze dovodit odpovědnost za vznik škody podle § 420 a násl. občanského zákoníku. Rovněž se ztotožnil i se všemi ostatními
2

II. ÚS 494/99
právními závěry soudu prvého stupně, a to pokud se týká neprokazování výše škody, kterou utrpěli stěžovatelé v důsledku ztráty na zisku, zjišt'ování věcné pasivní legitimace obou odpůrců ve sporu i správné aplikace mimořádné ustanovení § 150 občanského soudního řádu, kdy z důvodů hodných zvláštního zřetele, které správně označil, nepřiznal odpůrcům náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.
I když se Ústavní soud podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatelů. Stejně tak Ústavní soud neshledal namítané porušení čl. 4 odst. 4 Listiny týkající se požadavku šetření a zákazu zneužívání základních práv a svobod. Výklad ustanovení § 420 a násl. občanského zákoníku učiněný obecnými soudy není natolik extenzívní, aby zasáhl do některého ústavně garantovaného základního práva a tím porušil čl. 4 odst. 4 Listiny, který ukládá orgánům aplikujícím právo šetřit podstatu a smysl základních práv.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.


P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. 2. 2000
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. II. ÚS 494/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies