I. ÚS 113/2000

08. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky H. N., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 1999, sp. zn. II. ÚS 500/99,


takto:


Návrh ústavní stížnosti se odmítá.


Odůvodnění:


Stěžovatelka se svým podáním ze dne 22. 2. 2000 obrátila na Ústavní soud s návrhem ústavní stížnosti proti usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 12. 1999, sp. zn. II. ÚS 500/99, jímž byla odmítnuta její ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 19 Co 14/99. Domnívá se, že usnesením Ústavního soudu a postupem soudu v řízení byla porušena řada jejích práv podle Listiny základních práv a svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně navrhuje, aby byl zrušen § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Soudce zpravodaj musel konstatovat, že stěžovatelka nevzala na vědomí poučení, které je uvedeno v napadeném usnesení Ústavního soudu, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Toto poučení, které je podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, obligatorní, znamená, že soudce zpravodaj rozhoduje o přijetí nebo odmítnutí návrhu ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 citovaného zákona s konečnou platností; pojem odvolání jako opravného prostředku proti usnesení soudce zpravodaje zákon o Ústavním soudu nezná. Právo odmítnout usnesením návrh ústavní stížnosti je svěřeno soudci zpravodaji v případech zákonem stanovených a smyslem tohoto postupu je vyloučit z řízení návrhy, které nesplňují ani základní předpoklady stanovené zákonem, např. zastoupení účastníka řízení před Ústavním soudem advokátem ve smyslu § 30 citovaného zákona, který mimo jiné stěžovatelka napadá a požaduje jeho zrušení.

Soudce zpravodaj na základě popsaných skutečností musel dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti, který stěžovatelka předložila, nelze v podstatě označit ani jako návrh na zahájení řízení, protože takové řízení proti usnesení Ústavního soudu ani zákon nezná. Nelze jej označit ani jako návrh, který nemá potřebné náležitosti, což by byl především nedostatek právního zastoupení, které stěžovatelka odmítá, resp. přímo napadá. Nejde ani o zásah orgánu veřejné moci do stěžovatelových základních práv a svobod, protože odmítnutí svého předchozího podání Ústavním soudem si způsobila sama, když neuposlechla výzvy obsažené v usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 500/99. Z toho musel soudce zpravodaj dovodit, že návrh ústavní stížnosti byl podán někým zjevně neoprávněným a navíc že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Pokud stěžovatelka podala spolu s návrhem ústavní stížnosti i návrh na zrušení jednotlivého ustanovení zákona, který byl uplatněn v souvislosti s předmětem ústavní stížnosti, i tento návrh sdílí stejný osud jako návrh ústavní stížnosti.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.





V Brně dne 8. března 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2000, sp. zn. I. ÚS 113/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies