III. ÚS 577/99

09. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 577/99


Ústavní soud rozhodl dne 9. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A., a. s., zastoupené Mgr. E. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 1999, sp. zn. 7 Co 1824/99, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 1999, sp. zn. Ro 4132/97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocná rozhodnutí obecných soudů, totiž usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
18. května 1999 (Ro 4132/97-46) a spolu s ním též usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 1999 (7 Co 1824/99-50) a tvrdila, že jmenované obecné soudy a zejména krajský soud svými rozhodnutími "porušily základní zásadu občanského soudního procesu zakotvenou v čl. 46 Ústavy ČR a zásadu obsaženou v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod"; aniž by své tvrzení z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č.
1/1993 Sb.) blíže rozvedla či zdůvodnila, stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz vpředu) zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z obsahu spisu obecného soudu (Ro 4132/97 Okresního soudu v Českých Budějovicích), který byl Ústavnímu soudu k jeho žádosti předložen, je patrno, že pravomocným platebním rozkazem ze dne 29. prosince 1997 bylo stěžovatelce uloženo zaplatit žalobci částku 567.757,50 Kč a náklady řízení ve výši
36.212 Kč, že tento platební rozkaz vydaný proti stěžovateli označenému jako "F. A., a. s.," byl doručen a jím také převzat dne 5. ledna 1998, že následně - po uplynutí zákonné lhůty - podala proti němu stěžovatelka odpor, který však byl obecnými soudy jako opožděný odmítnut (§ 174 odst. 3 o. s. ř.); podstata stěžovatelčiných námitek (v řízení před obecnými soudy) a shodně v odůvodnění ústavní stížnosti spočívá v tvrzení, že platební rozkaz byl vydán vůči osobě odlišné (F. A., a. s.,) od osoby stěžovatelky (A.,
a. s.,) a že po vydání usnesení ze dne 9. července 1998 potvrzeného odvolacím soudem dne 30. října 1998, jímž mimo doplnění jeho identifikačním číslem (IČO), byl návrh na změnu obchodního jména zamítnut, počala mu znovu běžet lhůta k podání odporu proti platebnímu rozkazu a pokud obecné soudy takto podaný odpor jako opožděný odmítly, jednaly způsobem ústavně nesouladným.
Především je namístě konstatovat, že k nedorozumění ve věci obchodního jména stěžovatelky, pokud vůbec k němu došlo, dala podnět (důvod) sama stěžovatelka, která ve vyznačení svého obchodního jména razítkem sama označení "F." užívá (viz kupř. razítko na plné moci zástupce - č. l. 5 spisu Ústavního soudu), a proto užil-li v návrhu na vydání platebního rozkazu obdobného označení žalobce a posléze dovodily-li obecné soudy, že přes označení "F. A., a. s.," jde o zcela očividnou totožnost s podnikem (stěžovatelkou) označeným jako A., a. s., nelze těmto závěrům ani z hlediska ochrany ústavnosti nic podstatného vytknout, zejména jsou-li ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů dostatečně a způsobem zákonu odpovídajícím (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) odůvodněna, a jestliže opravným usnesením (viz shora) byla identita podniku (stěžovatelky) v řízení před obecnými soudy žalovaného doplněna identifikačním číslem.
Nadto nebylo lze přehlédnout, že stěžovatelka zásilky obecného soudu určené adresátovi označeného jako F. - A., a. s., přijala a s jejich obsahem se seznámila (č. l. 10 spisu Ústavního soudu), aniž by na následně tvrzenou nesprávnost včas reagovala, ať již včasným podáním odporu či jiným vhodným a procesně přijatelným způsobem.
Za daných okolností, jak správně dovodily obecné soudy, o totožnosti stěžovatelky (žalovaného podniku), vůči němuž platební rozkaz směřoval, není pochyb, a protože pro nový běh lhůty k podání odporu, vzhledem k povaze opravného usnesení doplňujícího totožnost stěžovatelky jen identifikačním znakem, není zákonného podkladu, byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána již samotnou povahou vyložených důvodů a když ostatními námitkami stěžovatelky pro jejich nerozhodnost nebylo třeba se zabývat.
O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 9. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 577/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies