IV. ÚS 564/99

14. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

IV. ÚS 564/99











Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 1999, čj. 8 To 315/99-234, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 2. 1999, čj. 29 T 171/98-209,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, kterými byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle ustanovení § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona částečně ve spolupachatelství dle ustanovení § 9 odst. 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a náhradě škody poškozeným, stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho práv ústavně zaručených v článku 38 odst. 1 a článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto žádá Ústavní soud o jejich zrušení.

Stěžovatel má za to, že mu bylo upřeno právo na zákonného soudce, neboť o jeho odvolání rozhodl odvolací senát Městského soudu v Praze, jemuž předsedal nikoliv JUDr. P. S., ale JUDr. V. C. Tento senát nepřipustil provedení důkazu znaleckým posudkem o duševním stavu stěžovatele předloženým obhajobou a vycházel ze znaleckého posudku zpracovaného v únoru 1998. Tento znalecký posudek však podle stěžovatele nesplňuje náležitosti podle ustanovení § 106 a násl. trestního řádu, neboť ačkoliv je v něm vzpomínána hospitalizace stěžovatele v Psychiatrické léčebně v Praze - Bohnicích, znalci si pro zpracování posudku zdravotnickou dokumentaci nevyžádali a vycházeli jen z údajů od stěžovatele a ze spisu. Stěžovatel proto tvrdí, že nepřipuštěním dalších důkazních prostředků došlo k porušení jeho práva na obhajobu.

Z vyjádření Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, k ústavní stížnosti, jakož i z přiloženého rozvrhu práce senátu 8 To pro rok 1999, vyplývá, že senát 8 To byl v roce 1999 složen z předsedů senátu JUDr. P. S. a JUDr. V. C. a členů senátu - soudců z povolání JUDr. A. M. a JUDr. M. S. Zástupcem předsedy senátu JUDr. P. S. byl předseda senátu JUDr. V. C. Ve vyjádření se uvádí, že stěžovatelova věc byla projednávána v době čerpání dovolených a že JUDr. V. C. dle rozvrhu práce zastupoval JUDr. P.S. Protože věci se nařizují s předstihem, mohlo na předvolání k veřejnému zasedání být uvedeno jméno JUDr. S. V žádném případě však nešlo o zásah do práva na zákonného soudce, neboť jinak by v době čerpání dovolené nebo nemoci nebylo možno vůbec soudit. V ostatním Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 29 T 171/98, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 2. 1999, čj. 29 T 171/98-209, uznán vinným trestnými činy podvodu spáchanými částečně ve spolupachatelství, neboť od akciové společnosti N. Česká Lípa odebral elektrické vrtačky, ač věděl, že nemá a ani nebude mít prostředky k zaplacení, od společnosti T. vylákal autorádia, anténní zesilovače, signální magnetické lampičky a další autodoplňky v úmyslu za zboží nezaplatit a společně s F. S. odebral od společností T. a V. E. na základě leasingových smluv uzavřených na své jméno barevné televizory v úmyslu neplnit podmínky těchto smluv. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku a k náhradě škody majiteli firmy T. a obchodní společnosti N. Česká Lípa, a.s. Obvodní soud pro Prahu 10 založil své rozhodnutí o vině a trestu na výpovědi stěžovatele, svědků, spoluobžalovaného S., listinných důkazech a vycházel rovněž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o duševním stavu stěžovatele. K požadavku stěžovatele doplnit dokazování novým znaleckým posudkem, neboť současný znalecký posudek je neúplný, protože znalci neměli k dispozici veškerou zdravotnickou dokumentaci stěžovatele, soud prvého stupně uvedl, že je nepochybné, že případný nedostatek ovládacích či rozpoznávacích schopností pachatele je vždy nutno posuzovat se zřetelem k povaze konkrétní trestné činnosti. Právě v této souvislosti se podle názoru soudu znalec vyjádřil naprosto jednoznačně, tedy že způsob trestné činnosti páchané stěžovatelem nijak úzce nesouvisí s jeho závislostí na hracích automatech, a navíc při výslechu dostatečně objasnil podstatu stěžovatelovy diagnózy, včetně jejího možného vlivu na jeho jednání, přičemž v době výslechu měl znalec k dispozici zprávu ošetřujícího lékaře, která stanovenou diagnózu potvrzuje a objektivizuje. Soud prvého stupně proto považoval další dokazování novým znaleckým posudkem za nadbytečné.

Odvolání stěžovatele Městský soud v Praze zamítl. K námitkám stěžovatele o nedostatečně vedeném důkazním řízení vztahujícím se k prokázání jeho trestní odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 12 trestního zákona odvolací soud uvedl, že je neshledal důvodnými, neboť duševní stav obžalovaného se posuzuje k době, kdy se obžalovaný trestné činnosti dopustil, přičemž je nepodstatné, co následovalo, v daném případě, až několik roků poté.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle článku 38 odst. 1 Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Smyslem této zásady je zabránit tomu, aby rozhodnutí o právech či povinnostech určité osoby bylo svěřeno ad hoc soudu, který k takovému rozhodování není příslušný, resp. soudci či soudnímu senátu, kterému takové rozhodnutí nenáleží. K právu na zákonného soudce se Ústavní soud vyjádřil ve své dosavadní judikatuře již vícekrát (viz např. Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5 str. 101, sv. 8 str. 141, sv. 12 str. 423, Praha, C.H.Beck, 1. vydání), když např. uvedl, že kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudců a jejich obsazení, jako garance proti možné svévoli, je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů, přičemž tato pravidla musí být v rozvrhu práce předem stanovena. Jak vyplývá z vyjádření Městského soudu v Praze, jakož i z přiloženého rozvrhu práce senátu 8 To pro rok 1999, v projednávaném případě k porušení stanovených pravidel při obsazení funkce předsedy senátu nedošlo.

Podstatu ostatních námitek v ústavní stížnosti lze shrnout do konstatování, že stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů učiněnými v souvislosti se zpracovaným znaleckým posudkem jako jedním z důkazních prostředků. Jak Ústavní soud již několikrát judikoval, nespadá do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, pokud tyto při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu, jakož i ustanovením § 125 trestního řádu, a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, jak se vypořádaly s obhajobou a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů. Jde o realizaci zásady volného hodnocení důkazů vyplývající z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) a prostor pro zásah Ústavního soudu by byl dán jen tehdy, pokud by se právní závěry obecných soudů dostaly do extrémního nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními. Tak se tomu v projednávaném případě nestalo a stěžovatelův opakovaně projevený nesouhlas není s to posunout věc do ústavně právní roviny.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost z důvodu zjevné neopodstatněnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout


Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. března 2000


JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 564/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies