III. ÚS 552/99

15. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání o návrhu H. a Z. V., oba zastoupeni JUDr. F. R., advokátem, na zrušení rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 9. 1999, čj. 5 C 176/99-25,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé podali dne 5. 11. 1999 návrh, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 8. 11. 1999. V předmětném návrhu brojili proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. 9. 1999, čj. 5 C 176/99-25 s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Kutné Hoře, sp.zn. 5 C 176/99 a z něj zjistil, že dne 11. 3. 1999 vydal velitel vojenského útvaru 7214 Čáslav rozhodnutí čj. 45/12-24 v přestupkové věci vojáka základní služby svob. J. T. Jmenovaný byl podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písmeno b) zákona č. 200/1990 Sb. Velitel vojenského útvaru, jako příslušný správní orgán, řízení o přestupku zastavil s odůvodněním, že obviněný přestupek nespáchal.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba navrhovatelé odvolání. O něm rozhodl velitel VÚ 4105 Stará Boleslav, jako správní orgán II. stupně, dne 3. 6. 1999, pod čj. 83889/1999-4105 tak, že je zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný se vzdal práva na odvolání a navrhovatelé se mohli ve smyslu ust. § 81 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích odvolat jen ve věci náhrady škody. Svůj nárok však navrhovatelé v tomto směru nedoložili. Proto musí svůj nárok uplatnit v občanskoprávním řízení před příslušným soudem.

Navrhovatelé podali dne 21. 6. 1999 návrh na obnovu řízení, kterou odůvodnili tím, že správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně uvedl, že se navrhovatelé mohli odvolat pouze ve věci náhrady škody a pominul možnost danou ust. § 76 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., které odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení připouští. Vojenský útvar 4105 Stará Boleslav dne 29. 6. 1999 vydal rozhodnutí, čj. 84506/1999-4105, kterým návrh na obnovu řízení zamítl. Navrhovatelé rovněž podali návrh na přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, který byl náčelníkem Generálního štábu taktéž zamítnut.

Dne 5. 8. 1999 podali navrhovatelé ve smyslu § 249 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") správní žalobu proti Vojenskému útvaru 4105 Stará Boleslav, v níž žádali přezkoumání zákonnosti rozhodnutí, čj. 83889/1999-4105, ze dne 3. 6. 1999. V průběhu řízení změnili návrh v tom smyslu, že upřesnili označení žalovaného na ČR-Vojenská správa, zastoupená Vojenským úřadem pro právní zastupování. Soud připustil změnu návrhu, ve věci samé však dne 6. 9. 1999 rozsudkem, čj. 5 C 176/99-25, žalobu zamítl. Rozsudek odůvodnil tím, že orgán I. stupně svým rozhodnutím ze dne 11. 3. 1999, čj. 45/12-24, přestupkové řízení proti svob. J. T. zastavil, protože dospěl k závěru, že skutek obviněný nespáchal. V této části nabylo rozhodnutí právní moci 12. 3. 1999. Navrhovatelé využili svého práva, jako poškození, a odvolali se. Jejich odvolání však ve smyslu § 81 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. mohlo směřovat pouze do výroku o náhradě škody. Orgán II. stupně svým rozhodnutím ze dne 3. 6. 1999, čj. 83889/1999-4105, rozhodl správně, když odvolání navrhovatelů, jako poškozených, zamítl, když obviněný byl před tím pravomocně zproštěn obvinění. Za daného stavu nebylo možno rozhodnout jinak, než navrhovatele odkázat s jejich nárokem na občanskoprávní řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podali navrhovatelé včas ústavní stížnost, v níž namítali, že zastavením řízení o přestupku správním orgánem I. stupně a potvrzením jeho rozhodnutí orgánem II. stupně došlo k tomu, že za předmětnou dopravní nehodu nenese nikdo odpovědnost. Postupem správních orgánů i postupem okresního soudu měla být porušena základní práva navrhovatelů, daná jim čl. 4 Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud především zkoumal, zda jsou naplněny formální předpoklady ústavní stížnosti, stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti je třeba ovšem vzít v úvahu ust. § 75 odst. 1 citovaného zákona, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuelních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje (za splnění dalších podmínek - § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.) vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci.

Ze spisu Okresního soudu v Kutné Hoře, sp.zn. 5 C 176/99 i z předmětného návrhu vyplynulo, že navrhovatelé se domáhají zrušení rozhodnutí správních orgánů, pokud jde o výrok, že nebyl spáchán přestupek, neboť toto rozhodnutí by mohlo mít vliv na případnou náhradu škody. Příslušný správní (vojenský) orgán rozhodl tak, že řízení zastavil, neboť podle jeho názoru přestupek nebyl spáchán. Pokud jde o náhradu škody, byli navrhovatelé odkázáni na případné uplatnění svého nároku cestou občanskoprávního řízení před příslušným soudem. Proti tomuto rozhodnutí podali navrhovatelé odvolání, avšak podle ust. § 81 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se mohli odvolat jen co do výroku o náhradě škody. O náhradě škody však správní orgán nerozhodoval. Stejně tak odvolací orgán nerozhodoval o náhradě škody, odvolání zamítl a znovu odkázal navrhovatele s jejich nárokem na občanskoprávní řízení. Jak plyne i z podání jejich právního zástupce ze dne 6. 3. 2000, navrhovatelé nárok na náhradu škody občanskoprávní cestou ke dni podání ústavní stížnosti neuplatnili. Za dané situace Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh byl podán předčasně, neboť navrhovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje.

Na základě výše uvedených skutečností se proto Ústavní soud nezabýval otázkou porušení základních práv navrhovatelů a návrh podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítl.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 552/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies