II. ÚS 573/99

21. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ch. V., 2) Z. R., oba právně zastoupeni JUDr. B. G., proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 2 Nt 217/99, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. 14 To 693/99, t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá.

I. ve vztahu ke stěžovateli 1)V. Ch. se odmítá podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
II. ve vztahu ke stěžovatelce 2)R. Z. se odmítá podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.


Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků ve vztahu ke stěžovateli V. Ch. odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný, ve vztahu ke stěžovatelce R. Z. odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 20. 12. 1999, a byla doplněna podáním, které obdržel Ústavní soud dne 21. 12. 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 2 Nt 217/99, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 1999, sp. zn. 14 To 693/99, a to pro porušení čl. 8, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Shora uvedenými usneseními byl stěžovatel V. Ch. jednak vzat do vazby a jednak zamítnuta jeho stížnost. Stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a) tr. zák., že dne 26. 9. 1999 v Buštěhradě v podnapilém stavu po fyzické potyčce v restauraci a následném pronásledování hlídkou policie a po výzvě "jménem zákona stůj" před restaurací zaujal bojový postoj a kopl policistu do brady a dále při snaze použít proti němu donucovacího prostředku - obušku - vytrhl jej dalšímu policistovi z ruky a udeřil jej obuškem do lýtka. Důvodem vzetí do vazby byla obava, že stěžovatel jako cizí státní příslušník, jehož platné turistické vízum na dobu jednoho měsíce skončilo dva dny po incidentu, by mohl vycestovat a tak mařit trestní stíhání, když, jak sám uvedl, je v Moldávii ženatý, má dvě děti a chce se k rodině vrátit. Stížnost proti usnesení o vzetí do vazby podala vedle stěžovatele V. Ch. též R. Z., která se prohlásila za jeho družku. Podle zjištění Krajského soudu v Praze tomu tak není, poněvadž V. Ch. se zdržoval v republice jako turista na pozvání jiné osoby (L. L. pod jinou adresou). Při svém výslechu se o Z. jako o družce vůbec nezmínil a ona sama slyšená jako svědkyně ve věci uvedla, že k němu žádný poměr nemá. Přesto, že stížnost podala Z. jako osoba neoprávněná a Krajský soud v Praze ji jako takovou zamítl, z podnětu blanketní stížnosti V. Ch. soud přezkoumával věcnou důvodnost stížnosti. Po zhodnocení dospěl k závěru, že důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. jsou dány, poněvadž jmenovaný na území republiky nemá trvalé bydliště ani zaměstnání a i kdyby mu pobyt byl prodloužen, nemá zde žádné pevné vazby a vztahy.

Výslech stěžovatele probíhal za přítomnosti tlumočnice, která byla přibrána. Obsah usnesení mu byl přetlumočen a stěžovatel podal proti němu stížnost do protokolu. Není tedy na místě námitka, že bylo dotčeno jeho právo podle čl. 37 odst. 4 Listiny.

Obhájce byl stěžovateli neprodleně ustanoven a navštívil jej ve věznici. Je věcí cti a dobré pověsti obhájce, učinit pro svého klienta vše, co uzná za potřebné a možné. Není představitelné, jakým způsobem by mohl soud nutit obhájce k usilovnější činnosti při obhajobě klienta ex offo. Proto ani tato námitka, že došlo k porušení práva stěžovatele podle čl. 37 odst. 2 Listiny je nepřijatelná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

V dané věci byla příslušná ustanovení dodržena a oba soudy v odůvodněních usnesení dovodily, v čem konkrétně je spatřován důvod vazby stěžovatele. Proto je stížnost V. Ch. zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a ) zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o stěžovatelku R. Z., u níž nebylo zjištěno, že by byla družkou prvého stěžovatele, její základní práva nemohla být napadenými usneseními dotčena a jde tedy o stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 21. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 573/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies