I. ÚS 360/99 - K aplikaci a interpretaci pojmu "celá věc" podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.

21. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Při vydávání restituovaných nemovitostí je - v souladu
s judikaturou obecných soudů - namístě rozumět "věcí celou" i
spoluvlastnický podíl. Ustanovení § 5 odst. 1 věta třetí zák. č.
87/1991 Sb. neopravňuje k tomu, aby byly podílovým
spoluvlastníkům, popřípadě osobám, které od nich odvozují své
oprávnění podle § 3 odst. 2 téhož zákona, vydávány další
spoluvlastnické podíly, ale opravňuje pouze k tomu, aby osobám,
které své oprávnění odvozují od původního vlastníka podle § 3
odst. 2 v téže skupině, a které restituční nárok uplatnily, byla
vydána celá věc (při podílovém spoluvlastnictví celý podíl)
původního vlastníka, i když některé z osob této skupiny nárok na
vydání ve lhůtě neuplatnily. Vydávání podílů jiných
spoluvlastníků osobám, které k nim nejsou v žádném ze vztahů
podle § 3 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., by již nebylo zmírněním
majetkové křivdy, ale v relaci k takovým osobám by šlo o
bezdůvodné obohacení nad rámec křivdy, způsobené jim nebo jejich
předchůdci. V tomto smyslu je třeba také chápat myšlenkovou
konstrukci vyjádřenou Ústavním soudem ve věci sp. zn. I. ÚS
340/96, zejména konstatování, že podmínkou přirůstání podílu
druhým přihlášeným je, aby šlo o spoluoprávněné na jedné úrovni
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, Praha
1999, nález č. 113, str. 135).


(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21.03.2000 sp. zn. I. ÚS 360/99)

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti V. P.,
zastoupeného JUDr. L. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soud
v Hradci Králové ze dne 30.4.1999, č.j. 30 Ca 229/98-21, za účasti
vedlejšího účastníka Cihelny B., s. p. "v likvidaci", zastoupeného
Mgr. V. S., advokátkou, takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.4.1999, č.j.
30 Ca 229/98-21 potvrzujícího rozhodnutí Katastrálního úřadu
v Pardubicích ze dne 13.10.1998, č.j. 121-V6-2574/97. V ústavní
stížnosti (zejména po jejím doplnění) stěžovatel namítal, že
napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho základního práva domáhat
se svého práva u nezávislého a nestranného soudu zakotveného
v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina"). Porušení citovaného základního práva spatřuje
stěžovatel především v tom, že Krajský soud v Hradci Králové
neučinil správné závěry o výkladu ustanovení zákona č. 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, především ustanovení § 3 odst.
4 a ustanovení § 5 odst. 1, když in concreto odkazuje na námitky
uvedené v opravném prostředku proti rozhodnutí Katastrálního úřadu
v Pardubicích.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní
stížnosti zformuloval přesvědčení, že svým rozhodnutím základní
práva stěžovatele neporušil. Konstatuje, že jeho postupem při
vyřízení opravného prostředku stěžovatele plně respektoval jeho
právo vyplývající z čl. 36 Listiny. Dále uvádí, že stěžovatelovy
námitky se plně shodují s námitkami uplatněnými v opravném
prostředku a soud se jimi v napadeném rozhodnutí zabýval. Návrh,
jak má být Ústavním soudem rozhodnuto, účastník řízení
neformuloval.

Katastrální úřad v Pardubicích se svého vedlejšího
účastenství vzdal.

Vedlejší účastník, jako další účastník předchozího řízení,
z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, Cihelny B., s.p.
"v likvidaci", má za to, že ústavní stížnost není důvodná.
Vzhledem k tomu, že původní dohodu o vydání nemovitostí uzavřel,
upozornil, že se tomu tak stalo na základě potvrzení, že A. P. je
matkou stěžovatele, což se následně ukázalo jako nepravdivé
tvrzení. Vydání druhé poloviny majetku by bylo, podle jeho názoru,
porušením zákona, proto nelze vydání jen jedné poloviny spatřovat
jako křivdu a ztrátu způsobené oprávněné osobě. Dále poukazuje na
to, že stěžovatel svoje námitky uplatnil ve správním řízení
i v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové a o jeho nárocích
a právech bylo v řádně provedeném řízení u nezávislého
a nestranného soudu rozhodnuto - nedošlo tedy k žádnému porušení
jeho práv.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z předložených podkladů, jakož i z vyjádření účastníka
řízení, ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 30 Ca
229/98 a ze spisu Katastrálního úřadu v Pardubicích sp. zn.
121-V6-2574/97 učinil Ústavní soud tato zjištění: Katastrálnímu
úřadu v Pardubicích byl dne 18.6. 1997 doručen návrh na vklad
vlastnického práva k pozemku č. kat. 299 v kat. úz. B., jehož
přílohou byla dohoda o vydání nemovitostí uzavřená podle zák. č.
87/1991 Sb. mezi Cihelnou B., s. p. "v likvidaci", jako osobou
povinnou, a stěžovatelem, jako osobou oprávněnou. Katastrální úřad
rozhodnutím ze dne 29.9.1997, č.j. 121-V6-2574/97, návrh na vklad
zamítl a svoje rozhodnutí odůvodnil poukazem na okolnost, že
vydávaný pozemek byl v době odnětí v podílovém spoluvlastnictví V.
P. st. a A. P., z nichž každému příslušel spoluvlastnický podíl ve
výši jedné ideální poloviny vzhledem k celku. Protože původní
vlastníci zemřeli, nastoupily na jejich místo další oprávněné
osoby uvedené v § 3 zák. č. 87/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení se
stěžovatel stal oprávněnou osobou po svém otci, tj. V. P. st.,
nestal se však oprávněnou osobou po A. P., neboť zákonné podmínky
právního nástupnictví nebyly splněny. Vysloviv přesvědčení, že
katastrální úřad je povinen rozhodovat o návrhu jako o celku, že
nelze povolit vklad práv podle části smlouvy, protože opačným
postupem by došlo k neoprávněnému zásahu do projevů vůle účastníků
smlouvy, zamítl katastrální úřad návrh v celém rozsahu. Proti
tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek označený
jako odvolání, o němž - po jeho postoupení místně příslušnému
soudu - rozhodoval Městský soud v Praze, a to rozsudkem ze dne
3.9.1998, č.j. 33 Ca 20/98-30. Tento soud akceptoval názor, že
stěžovatel je oprávněnou osobou pouze k ideální polovině
nemovitosti náležející původně jeho otci, není oprávněnou osobou
ke druhé ideální polovině. Přesto však napadené rozhodnutí zrušil
a zavázal katastrální úřad svým právním názorem v možnosti
postupovat při vkladovém řízení tak, že stejným rozhodnutím lze
povolit vklad vlastnického práva k podílu, který lze vydat,
a návrh na vklad zamítnout ohledně vlastnického práva k podílu,
který vydat nelze. V souladu s tímto rozsudkem Katastrální úřad
v Pardubicích rozhodnutím ze dne 13.10.1998, č.j. 121-V6-2574/97,
návrh na vklad vlastnického práva k jedné ideální polovině pozemku
parc. č. 299 v kat. úz. B. zamítl.

O dalším opravném prostředku stěžovatele (opětovně nesprávně
označeném) rozhodl Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným
rozsudkem, vůči němuž směřuje ústavní stížnost. Tento soud
nepovažoval stěžovatelovy výhrady k závěrům katastrálního úřadu
ohledně výkladu § 3 a § 5 zák. č. 87/1991 Sb. za důvodné. Pokud
jde o nástupnictví oprávněných osob upozornil na specialitu
vyjádřenou zákonem č. 87/1991 Sb. ve vztahu k dědické posloupnosti
vyvěrající z obecné regulace zařazené do obč. zákoníku. Proto soud
neshledal, že by stěžovatel byl oprávněnou osobou ve vztahu
k ideálnímu spoluvlastnickému podílu původně ve vlastnictví A. P.
K problematice vydání "celé věci" soud v napadeném rozhodnutí
podává, že oprávněným osobám lze vydat pouze takové věci, které
jim nebo jejich právním předchůdcům před přechodem na stát
vlastnicky náležely. V tomto smyslu je třeba "celou věcí" rozumět
i jen spoluvlastnický podíl. Kromě toho poukázal soud také na
důsledky aplikace § 250r OSŘ, když katastrální úřad byl při vydání
rozhodnutí vázán právním názorem Městského soudu v Praze
a z tohoto pohledu je třeba jeho rozhodnutí pokládat za zákonné
a opravný prostředek proti němu nemohl být úspěšný, protože
stěžovatel nevznesl žádné nové námitky, které by již neuplatnil
v rámci opravného prostředku, o němž Městský soud v Praze
rozhodoval, a ani nevyšly najevo žádné nové skutečnosti.

Ústavní soud, ve shodě s Krajským soudem v Hradci Králové,
neshledal porušení základního práva stěžovatele zakotveného v čl.
36 odst. 1 Listiny. K tomu Ústavní soud připomíná, že právo na
spravedlivý proces podle citovaného ustanovení Listiny je porušeno
teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se
svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento
soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu,
event. by zůstal v řízení delší dobu nečinný). Taková situace však
v posuzovaném případě nenastala, oba soudy rozhodující o jeho
opravných prostředcích se vypořádaly s předloženými tvrzeními
a navrženými důkazy způsobem respektujícím základní práva
a svobody účastníků řízení. Stěžovatel ani neuvedl žádné konkrétní
skutečnosti, které by způsobovaly tvrzený zásah do jeho práva (byť
byl k doplnění vyzván. navrhl jen provedení důkazů, čímž ztotožnil
povinnost tvrzení s povinností důkazní). Protože však Ústavní soud
není vázán právní kvalifikací provedenou stěžovatelem, zabýval se
případným porušením jiných jeho základních práv. Z provedené
analýzy je zřejmé, že se stěžovatelovy námitky koncentrují do
výkladu zastávaného katastrálním úřadem a soudy. V judikatuře
Ústavního soudu byla již opakovaně vyslovena myšlenka, že
případnou nesprávnou interpretaci hmotněprávního ustanovení při
aplikaci práva nelze podřadit pod ta pochybení, jejichž důsledky
řeší čl. 36 odst. 1 Listiny, nicméně nesprávná interpretace může
být důvodem zrušení rozhodnutí státního orgánu tehdy, pokud je jí
zasaženo některé z ústavních hmotných subjektivních práv (viz
nález ve věci sp. zn. III. ÚS 31/97, Sbírka nálezů a usnesení
Ústavního soudu, svazek 8, Praha 1998, nález č. 66, jakož i nález
ve věci sp. zn. I. ÚS 34/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního
soudu, svazek 12, Praha 1999, nález č. 137). Ani v použitém
výkladu neshledal Ústavní soud důsledky vedoucí k porušení
stěžovatelových základních práv a svobod. S ohledem na neexistenci
kvalifikovaného příbuzeneckého vztahu a dalších skutečností
(závěť) není stěžovatel osobou oprávněnou k restituci po zemřelé
nevlastní matce A. P. Ustanovení § 5 odst. 1 věta třetí zák. č.
87/1991 Sb. nelze v jeho případě aplikovat.

V souladu s judikaturou obecných soudů je namístě
v obdobných případech "věcí celou" rozumět i spoluvlastnický
podíl. Citované ustanovení neopravňuje k tomu, aby byly podílovým
spoluvlastníkům, popřípadě osobám, které od nich odvozují své
oprávnění podle § 3 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., vydávány další
spoluvlastnické podíly, ale opravňuje pouze k tomu, aby osobám
odvozujícím své oprávnění od původního vlastníka, patřícím podle
§ 3 odst. 4 písm. a) - písm. e) do téže skupiny, a které
restituční nárok uplatnily, byla vydána celá věc (při podílovém
spoluvlastnictví celý podíl) původního vlastníka, i když některé
z osob této skupiny nárok na vydání ve lhůtě neuplatnily. Vydávání
podílů jiných spoluvlastníků osobám, které k nim nejsou v žádném
ze vztahů podle § 3 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., by již nebylo
zmírněním majetkové křivdy, ale v relaci k takovým osobám by šlo
o bezdůvodné obohacení nad rámec křivdy, způsobené jim nebo jejich
předchůdci. Modifikaci podílů oprávněných osob, o kterou se
stěžovatel pokusil, zákon č. 87/1991 Sb. (na rozdíl od zákona č.
403/1990 Sb.) nepřipouští. V tomto smyslu je třeba také chápat
myšlenkovou konstrukci vyjádřenou Ústavním soudem ve věci sp. zn.
I. ÚS 340/96, zejména konstatování, že podmínkou přirůstání podílu
druhým přihlášeným je, aby šlo o spoluoprávněné na jedné úrovni
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, Praha 1999,
nález č. 113, str. 135).

Na základě výše uvedených skutečností, kdy nebylo shledáno
žádné porušení stěžovatelových základních práv a svobod, Ústavní
soud podle § 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve
znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost zcela zamítl.



Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 21. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. I. ÚS 360/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies