III. ÚS 77/2000

23. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 77/2000


Ústavní soud rozhodl dne 23. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
8. listopadu 1999, sp. zn. 5 Co 3025/99, usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne
9. září 1999, sp. zn. P 124/91, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
8. listopadu 1999, sp. zn. 5 Co 3026/99, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. září 1999, sp. zn. P 124/91, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou ve shodě s formálními podmínkami stanovenými zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocná rozhodnutí obecných soudů (usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. září 1999 a ze dne 24. září téhož roku - P 124/91-18 a P 124/91-226 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 1999 a další z téhož dne - 5 Co 3025/99-254 a 5 Co 3026/99-258) a tvrdil, že obecné soudy všemi svými rozhodnutími jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z Listiny základních práv a svobod (čl. 32 odst. 3, čl. 36 odst. 1), a aniž tvrzené porušení těchto práv blíže rozvedl (zdůvodnil), po skutkovém vylíčení věci a výhrad vůči zjištěním obecných soudů navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem všechna rozhodnutí obecných soudů v této věci vydaná (viz vpředu) zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti, tak z rozhodovacích důvodů pojatých do odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že tyto soudy nevyhověly stěžovatelově návrhu, aby matce nezletilého dítěte byla uložena pokuta za neuskutečněný styk s ním a dále, že obdobným způsobem rozhodly o stěžovatelově návrhu na výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce (pro realizaci styku jinak upraveného procesně rozhodným rozsudkem).

Obecné soudy po provedeném dokazování a po zhodnocení zejména znaleckých posudků ve věci vyžádaných založily - stručně shrnuto - svá rozhodnutí na tom, že v současné době bezprostřední příčinou neuskutečnění styku stěžovatele s jeho nezletilou dcerou je její psychický stav tak, jak byl odbornými posudky zjištěn a s přihlédnutím k tomu, že nuceně uskutečněným stykem by psychický stav nezletilého dítěte mohl být zhoršen.

Pokud jde o ukládání pokut, odkázaly obecné soudy stěžovatele k tomu, že jednak uložení první pokuty (§ 273 odst. 1 o. s. ř.) se minulo účinkem, jednak - a to především - že další ukládání pokut, vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci, jeví se jako nepřípadné, když za "bezprostřední příčinu" (neuskutečněných styků) nelze pokládat jednání matky.

Jakkoli stěžovatel proti věcné správnosti rozhodnutí obecných soudů (jejíž přezkum však pod pravomoc Ústavního soudu nespadá - k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995) brojí především tvrzením o jednostrannosti provedených důkazů, z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že v současné době, v dosud neskončeném řízení, z důvodů plynoucích z ustanovení § 27 odst. 2 zákona o rodině (č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů), usiluje stěžovatel o změnu výchovného prostředí nezletilého dítěte, zřejmě svěřením do jeho péče; pod aspektem této skutečnosti jsou vývody ústavní stížnosti v daném rozsahu i z tohoto důvodu (pro zjevnou předčasnost ústavní stížnosti) bezvýznamné.

Jestliže obecné soudy s přihlédnutím k zájmům nezletilé, pro skutečnosti jimi v procesně bezchybném řízení zjištěným, rozhodly ve shodě se zákonem, a jestliže také svá rozhodnutí dostatečným a zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o.s . ř.), nelze - z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) - ani jejich postupu ani jimi vydaným rozhodnutím nic podstatného vytknout.

Pro takto rozvedené důvody byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána jak povahou vyložených důvodů, tak povahou odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zákona).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 77/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies