III. ÚS 586/99

23. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 586/99


Ústavní soud rozhodl dne 23. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1999, sp. zn. 38 Co 287/98, a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 12. prosince 1997, sp. zn. 8 C 362/96, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Podanou ústavní stížností, která splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst.2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1999 (38 Co 287/98-53), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne
12. prosince 1997 (8 C 362/96-33) a uvedenému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, jímž bylo vyhověno návrhu vedlejšího účastníka, a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecné soudy obou stupňů porušily čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tím, že omezily jeho vlastnické právo zřízením věcného břemene a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že věc řádně neprojednaly a "objektivně nerozhodly". V další části své ústavní stížnosti pak stěžovatel tvrdí, že neměl možnost se k žalobnímu vyjádřit a navrhnout důkazy.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,
vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde tvrzená "nezákonnost" má spočívat výhradně v tom, že obecný soud svým rozhodnutím o zřízení věcného břemene ve prospěch vedlejšího účastníka (v původním řízení žalobkyně) omezil vlastnické právo stěžovatele. Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 868, § 166 č. 141/1950 Sb. a následující) a své rozhodnutí řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil (§ 157
odst. 2 o. s. ř.), nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedené obecnými soudy v rámci jejich pravomoci a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod tam, kde obecné soudy své rozhodnutí zakládají na příslušném ustanovení zákona a při aplikaci tohoto ustanovení ze zákona vycházejí.

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy o žalobním návrhu vedlejšího účastníka řádně rozhodly po provedeném dokazování a své rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnily. Pouhá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů, založená na tom, že byl neúspěšným účastníkem soudního sporu, nemůže být důvodem pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce soudů obecných. Ústavní soud proto neshledal pravomoc přezkoumávat právní závěry obecných soudů, jak s nimi stěžovatel vede polemiku, a to ani ve vztahu k omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene.

Ústavní stížnost stěžovatele proto byla posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovatelem, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 586/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies