III. ÚS 522/99 - Zachování lhůty v trestním řízení

23. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
dáno na poštu a adresováno soudu (§ 60 odst. 4 tr.ř.). Musí tak
být splněny současně dvě podmínky spočívající v tom, že podání
musí být dáno na poštu ve lhůtě a adresováno orgánu činném
v trestním řízení, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci
rozhodnout. Jestliže jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na
tom, kdy podání došlo příslušnému orgánu činném v trestném řízení
a dokonce zda mu vůbec došlo. Obviněný tak může prokázat např.
fotokopií podání opravného prostředku a podacím lístkem
o doporučené zásilce, že opravný prostředek podal včas na poště
a že bylo správně adresováno. Odvolací soud se spokojil při
posuzování otázky včasnosti podání předmětné stížnosti jen
s otiskem razítka podatelny Obvodního soudu pro Prahu 2 a nevzal
v úvahu skutečnost, že toto podání zjevně bylo soudu doručeno
prostřednictvím pošty, avšak součásti spisu není příslušná obálka,
ze které by se dalo usuzovat na den podání stížnosti k přepravě
poště a neobjasnil takto zjištěný rozpor. Protože zasedání soudu
bylo neveřejné, neměl takto navrhovatel možnost předmětnou
skutečnost jakkoli osvětlit. Za daných okolností bylo postupem
Městského soudu v Praze porušeno základní právo navrhovatele na
soudní ochranu, dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny.


(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 23.03.2000 sp. zn. III. ÚS 522/99)

Text judikátu

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě o návrhu navrhovatele M. V.,
zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, na zrušení usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999, čj. 6 To 358/99-164,
takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999, čj. 6 To
358/99-164, se zrušuje.


Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 25. 10. 1999 ústavní stížnost, v níž
brojil proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 1999,
čj. 6 To 358/99-164, s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho
základní právo dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"). Ve stížnosti navrhovatel uvedl, že
v rámci trestního řízení, vedeného proti němu u Obvodního soudu
pro Prahu 2 vydal tento soud dne 8. 6. 1999 usnesení, čj. 6
T 78/98-150, kterým přibral znalce k posouzení otázek týkajících
se příčiny vzniku dopravní nehody. Usnesení bylo právnímu zástupci
navrhovatele doručeno dne 16. 6. 1999 a ten proti němu podal
prostřednictvím pošty v Plzni stížnost. Městský soud v Praze dne
29. 7. 1999 usnesením, čj. 6 To 358/99-164, tuto stížnost zamítl,
jako stížnost podanou opožděně. Navrhovatel v ústavní stížnosti
namítal, že Městský soud při rozhodování o stížnosti proti
uvedenému usnesení vycházel pouze z otisku razítka podatelny soudu
a nevzal v úvahu skutečnost, že stížnost byla soudu odeslána
poštou již dne 18. 6. 1999 a tedy ve smyslu ust. § 60 odst. 4
písmeno a) trestního řádu včas. Tím měl soud porušit uvedené
navrhovatelovo základní právo na soudní ochranu.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2,
sp.zn. 6 T 28/98 a z něj zjistil, že dne 8. 6. 1999 vydal tento
soud usnesení, čj. 6 T 28/98-150, kterým ustanovil znalce v oboru
dopravy k zodpovězení otázek týkajících se dopravní nehody
navrhovatele. Usnesení bylo právnímu zástupci navrhovatele JUDr.
B. G., CSc., doručeno dne 16. 6. 1999.

Proti tomuto usnesení podal JUDr. B. G., CSc., stížnost,
datovanou dnem 18. 6. 1999. Na stížnosti (založené ve spisu 6
T 28/98 Obvodního soudu pro Prahu 2 na č. l. 160) je razítko
podatelny Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 7. 1999. Dopisu
odpovídající obálka není součásti spisu. Dne 29. 7. 1999 vydal
Městský soud v Praze usnesení, čj. 6 To 358/99-164, kterým
stížnost zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že usnesení o přibrání
znalce vydal Obvodní soud podle pokynů odvolacího soudu, uvedených
v usnesení ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. 6 To 113/99. Stížnost proti
předmětnému usnesení byla podána opožděně, neboť podle podacího
razítka Obvodního soudu pro Prahu 2 byla stížnost podána dne 8.
7. 1999. Pokud jde o způsob doručování, soud postupoval v souladu
s ust. § 137 odst. 2 trestního řádu.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom
skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.
90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného
dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy
ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny
a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo
svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10 Ústavy ČR.

Z uvedeného pohledu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný
návrh je důvodný.

S ohledem na uvedené nutno konstatovat, že lhůta je zachována
též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě dáno na poštu
a adresováno soudu (§ 60 odst. 4 tr.ř.). Musí tak být splněny
současně dvě podmínky spočívající v tom, že podání musí být dáno
na poštu ve lhůtě a adresováno orgánu činném v trestním řízení,
u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout. Jestliže
jsou splněny obě tyto podmínky, nezáleží na tom, kdy podání došlo
příslušnému orgánu činném v trestném řízení a dokonce zda mu vůbec
došlo. Obviněný tak může prokázat např. fotokopií podání opravného
prostředku a podacím lístkem o doporučené zásilce, že opravný
prostředek podal včas na poště a že bylo správně adresováno.
Z podání právního zástupce navrhovatele ze dne 16. 2. 2000
- ověřené kopie podacího lístku pošty Plzeň 23 č. R 009243
- Ústavní soud zjistil, že dne 18. 6. 1999 odeslal
JUDr. B. G., CSc., Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doporučený dopis.
Za daných okolností Městský soud v Praze nepostupoval při
rozhodování o stížnosti proti usnesení, čj. 6 To 113/99-150,
ústavně konformním způsobem, když se spokojil při posuzování
otázky včasnosti podání předmětné stížnosti jen s otiskem razítka
podatelny Obvodního soudu pro Prahu 2 a nevzal v úvahu skutečnost,
že toto podání zjevně bylo soudu doručeno prostřednictvím pošty,
avšak součásti spisu není příslušná obálka, ze které by se dalo
usuzovat na den podání stížnosti k přepravě poště a neobjasnil
takto zjištěný rozpor. Protože zasedání soudu bylo neveřejné,
neměl takto navrhovatel možnost předmětnou skutečnost jakkoli
osvětlit. Za daných okolností bylo postupem Městského soudu
v Praze porušeno základní právo navrhovatele na soudní ochranu,
dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrhu na zahájení řízení
vyhovět a napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7.
1999, čj. 6 To 358/99-164, podle § 82 odst. 3 písmeno a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,
zrušit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 23. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 522/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies