III. ÚS 210/99

23. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu navrhovatele Výchovně vzdělávacího družstva, právně zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 3. 2. 1999, čj. 30 Co 37/99-159, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 10. 1998, čj. 18 C 478/98-143,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 26. 4. 1999 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu navrhovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 3. 2. 1999, čj. 30 Co 37/99-159, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 10. 1998, čj. 18 C 478/98-143, s tvrzením, že rozsudkem byla porušena jeho základní práva, daná mu čl. 11 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Liberci, sp.zn. 18 C 478/98 a z něj zjistil, že dne 19. listopadu 1993 podal žalobce Svaz českých a moravských výrobních družstev, proti navrhovateli žalobu na určení vlastníka nemovitostí - nemovitostí v žalobě uvedených. Okresní soud v Liberci dne 4. 6. 1996 rozsudkem, čj. 19 C 1650/93-96, žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce Svaz českých a moravských výrobních družstev odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dne 9. 12. 1996 rozsudkem, čj. 30 Co 548/96-117, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Zároveň však ve výroku připustil dovolání. Následně žalobce podal dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud dne 13. 5. 1998 rozsudkem, čj. 2 Odon 79/97-137 tak, že předmětné rozsudky krajského soudu i okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Následně Okresní soud v Liberci dne 15. 10. 1998, vázán právním názorem Nejvyššího soudu rozsudkem, čj. 18 C 478/98-143 rozhodl tak, že žalobce je vlastníkem v návrhu uvedených nemovitostí. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že sice došlo k výmazu Středního odborného učiliště nábytkářského, z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s navrhovatelem, avšak tento zápis byl učiněn v rozporu se zákonem a je tedy neexistující, neboť před sloučením nebyl družstevní podnik převeden na družstvo a došlo ke sloučení subjektů, které neměly stejnou právní formu, což odporovalo tehdy platnému znění obchodního zákoníku. Proto Svaz českých a moravských výrobních družstev nikdy nepozbyl nemovitý majetek uvedený v žalobě.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel odvolání, v němž namítal, že byl rejstříkovým soudem v Ústí nad Labem proveden zápis o výmazu Středního odborného učiliště nábytkářského v důsledku sloučení s navrhovatelem, tento zápis nabyl právní moci a tudíž je účinný. Rozhodnutí okresního nebo i Nejvyššího soudu jej nemůže zvrátit, neboť tyto soudy nejednaly ve věci jako soudy odvolací nebo dovolací.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dne 3. 2. 1999 rozsudkem, čj. 30 Co 37/99-159 tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že okresní soud postupoval v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu, když správně usoudil, že zápisem do obchodního rejstříku jako takovým nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť náš právní řád takovou možnost nezná. Určení vlastníka je předmětem občanskoprávního sporu a rozhodnutí rejstříkového soudu nemůže mít na určení vlastnického práva žádný vliv. Navrhovatel podal rovněž proti tomuto rozsudku dovolání, které Nejvyšší soud ČR dne 7. 12. 1999 usnesením, čj. 29 Cdo 1120/99-172, jako nepřípustné, odmítl.
Navrhovatel zároveň včas napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 3. 2. 1999, čj. 30 Co 37/99-159, ústavní stížností, kterou dne 31. 5. 1999 doplnil v tom smyslu, že tvrdil, že rozsudky obecných soudů bylo porušena jeho základní práva, a to právo vlastnit majetek, dané čl. 11 odst. 1 Listiny a právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských zájmů, dané čl. 27 odst. 1 Listiny. K porušení uvedených základních práv mělo dojít tím, že soudy nesprávně posoudily právní otázku, když převedení družstevního podniku na družstvo posoudily jako sloučení, zatím co se jednalo ze strany družstva o dispozici s majetkem (převod majetku) družstevního podniku zrušeného bez likvidace, na navrhovatele.
Návrh není důvodný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen jinými slovy opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Pokud jde o namítané porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, Ústavní soud opakovaně judikuje, že zmíněný článek Listiny poskytuje ochranu vlastnictví skutečnému, nikoliv jen tvrzenému. V citovaném článku Listiny nejde o tradiční právní ochranu subjektivního práva vlastnického reivindikací a negatorní žalobou (tím se zabývá občanský zákoník), ale o zaručení práva vlastnického na ústavní úrovni, tj. právní zabezpečení toho, že každý může být vlastníkem a nikdo ve svém vlastnictví nesmí být diskriminován ve vztahu k jiným vlastníkům. Otázka, kdo je vlastníkem sporných nemovitostí, byla předmětem rozhodování obecných soudů, šlo tedy o žalobu určovací. Soud na základě provedených důkazů určil vlastníka předmětných nemovitostí.
V této souvislosti Ústavní soud zkoumal i to, zda postupem obecných soudů nebylo porušeno jiné základní právo navrhovatele - právo na spravedlivý proces, dané mu čl. 36 odst. 1 Listiny a ani tu neshledal porušení základního práva navrhovatele, neboť soudy se věcí opakovaně a řádně zabývaly, prováděly navržené důkazy a na jejich základě rozhodly, přičemž důkazy hodnotily v souladu s ust. § 132 občanského soudního řádu, tedy ústavně konformním způsobem a své rozhodnutí rovněž řádně zdůvodnily. Pouhá rozdílnost právního názoru pak sama o sobě nemůže být porušením základního navrhovatelova práva.
Pokud jde o namítané porušení článku 27 odst. 1 Listiny, jeho ustanovení zaručuje právo každého sdružovat se s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Zaručuje tedy svobodu koaliční, přičemž koalicí se rozumí zejména sdružení buď zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, jehož cílem a účelem je formulování, prosazování, obhajování i podporování jejich zájmů, při utváření a stanovení pracovních, sociálních nebo hospodářských podmínek. Koaliční svoboda se považuje do jisté míry za součást práva spolčovacího zaručeného obecně v čl. 20 Listiny jako právo politické a bývá tak chápáno i v mezinárodních dokumentech. Uvedený článek Listiny se nevztahuje na sdružování za účelem podnikání, což je typické pro obchodní společnosti a družstva, jako podnikatelské subjekty, neboť jejich založení je výrazem práva daného čl. 26 odst. 1 Listiny - práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti. Rozsudky obecných soudů v souzené věci proto nemohlo být porušeno základní právo dané čl. 27 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soud nezbylo než návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2000


JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 210/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies