III. ÚS 507/98

23. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 507/98


Ústavní soud rozhodl dne 23. 3. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A.K., A.K. a D.Š., všech zastoupených JUDr. J.H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
4. září 1998, sp. zn. 30 Ca 193/97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podanou ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§ 31 odst. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) splňovala podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí stěžovatelé proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. září 1998 (30 Ca 193/97-39), kterým bylo odmítnuto jejich odvolání proti rozhodnutí O.Ú., ze dne
5. září 1997 (PÚ 1698/97-Ing.Dí), jímž bylo rozhodnuto, že nejsou vlastníky nemovitostí ve výroku uvedených a tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo a svoboda dle článku 11 Listiny základních práv a svobod. Porušení označeného ustanovení Listiny základních práv a svobod pak stěžovatelé spatřují v tom, že nemovitosti, které byly v řízení před správními orgány a posléze před obecným soudem předmětem řízení, jim nebyly vydány přesto, že tyto prodali kupní smlouvou v roce 1965 pro účely vybudování vodního díla R. a pro vybudování tohoto díla se ukázaly jako nepotřebnými, tj. nebyly demolovány za tímto účelem, ale následně prodány kupní smlouvou ze dne 28. 8. 1992 R.K.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení před těmito soudy a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito soudy (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,
vydání 1., č. 10, Praha 1995).

Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), a to ani tam, kde tvrzená "nezákonnost" má spočívat výhradně v tom, že obecný soud aplikoval ve svém rozhodnutí právní předpisy způsobem, podle přesvědčení stěžovatelů, nezákonným, což ve svém důsledku mělo nepříznivý vliv na výsledek sporu. Pokud totiž obecný soud aplikoval ustanovení zákona č. 229/1991 Sb. a občanského soudního řádu způsobem, který ve svém rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat hodnocení provedené obecným soudem v rámci jeho rozhodování o aplikaci zákonných norem a nelze než konstatovat, že nejde o porušení ustanovení Listiny základních práv a svobod tam, kde obecný soud své rozhodnutí zakládá na příslušném ustanovení zákona a při aplikaci tohoto ustanovení ze zákona vychází.

Co do tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek platí rovněž co Ústavní soud již ve své ustálené judikatuře vyložil, totiž že a proč pouhý spor o vlastnictví ústavní ochrany nepožívá a ani požívat nemůže (k tomu srov. např. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), a proto zcela postačí stěžovatele na tuto ustálenou a obecně přístupnou judikaturu odkázat.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu došlo k porušení ustanovení hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Obecný soud o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu řádným způsobem rozhodl a své rozhodnutí také zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Pouhá polemika stěžovatelů se závěry obecného soudu, založená na tom, že k prodeji předmětných nemovitostí v roce 1965 byli donuceni pohrůžkou vyvlastnění, nemůže být důvodem pro ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce soudů obecných. Ústavní soud proto neshledal dostatek důvodů pro zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí a ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou, když zjevnost neopodstatněnosti plyne jak z povahy samotných důvodů uplatněných stěžovateli, tak, a to především, z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno. Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 23. března 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS 507/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies