II. ÚS 367/99

29. 03. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky MUDr. P. V., zastoupené advokátem JUDr. D. D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1999, čj. 25 Co 86/99-85, takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka se s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") dožadovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, ze dne 6. 10. 1998, čj. P 501/1/94-71, o zamítnutí návrhu dle § 49 zákona o rodině na udělení souhlasu k podání žádosti o změnu příjmení jejích nezletilých dětí J. a J. E. na příjmení V.

V odůvodnění návrhu uvedla, že soud se dostatečně nevypořádal s důkazy, které předložila, hodnotil je jednostranně a neprovedl ani všechny důkazy, které v zájmu řádného objasnění věci provedeny být měly. Zejména namítá, že nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem ohledně dopadu odlišného příjmení dětí na jejich psychiku a soud provedl odborné hodnocení sám.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními o.s.ř., Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. P 501/94, a dospěl k závěru, že není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je jednak polemika s právními závěry soudu a námitky ohledně provedeného dokazování, přičemž navrhovatelka své stanovisko obhajuje stejnými argumenty jako v řízení před obecnými soudy.

Jak Ústavní soud z připojeného spisu zjistil, Okresní soud v Hradci Králové provedl obsáhlé dokazování včetně informací o chování dětí, poskytnutých základní školou, mateřskou školou, zprávou o psychologickém vyšetření dětí, provedeném na matčinu žádost, a pohovorem s nezletilou J., provedeným Okresním úřadem v Hradci Králové jako kolizním opatrovníkem. Na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že děti jsou bystré, inteligentní, nemají žádné problémy, a to ani psychického rázu. Je nepochybné, že vztahy s jejich otcem jsou v naprostém pořádku a děti mají s otcem vzájemně pevný a kladný citový vztah. Otec řádně platí výživné a stýká se s dětmi dle uzavřené dohody. Z těchto důvodů soud nepovažoval za nutné provádět důkaz znaleckým posudkem, neboť děti nemají problémy psychického rázu, pouze nezletilá J. vyslovila přání mít stejné příjmení jako její matka. V tomto směru má soud za to, že děti se pouze ztotožnily s přáním matky a jejího současného manžela, neboť jak z jejich výpovědí zjistil, oba připustili, že aby je v místě nového bydliště všichni považovali za "rodinu", situaci dětem ani okolí nevysvětlili a navíc matka nechala nezletilou dceru zapsat do školy pod jiným příjmením. Ústavní soud v dané věci neshledal namítaná porušení občanského soudního řádu, týkající se provedení a hodnocení důkazů, neboť soud své rozhodnutí řádně dle § 157 o.s.ř. odůvodnil, přičemž na základě dokazování provedeného v souladu s § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro přivolení ke změně příjmení nezletilých dětí, neboť okolnost, že děti snad nepříznivě pociťují odlišné příjmení, nemá základ v nich samotných, ale je vyvolána snahou matky vytvořit se svým novým manželem ucelenou rodinu a vlastního otce dětí z vlivu na ně eliminovat.

Sama skutečnost, že stěžovatelka se neztotožnila s právními závěry obecných soudů však není důvodem pro ústavní stížnost. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny, nezbylo senátu než návrh dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení není odvolání přípustné.


JUDr. Vojtěch Cepl
V Brně dne 29. 3. 2000 předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. II. ÚS 367/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies