II. ÚS 499/98

03. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

II. ÚS 499/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Cepla a soudců Miloše Holečka a Antonína Procházky o ústavní stížnosti PhDr. M.U., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 1 Co 63/98, takto:

Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
:

II. ÚS 499/98
Stěžovatelka se svým návrhem s odvoláním na porušení základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 1998, sp. zn. 37 C 80/96. V řízení před obecnými soudy se domáhala určení, že její zemřelý manžel PhDr. O.U., byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky.

Dle názoru stěžovatelky v uvedeném řízení nebyla jednoznačně prokázána existence závazku jejího zemřelého manžela ke spolupráci se SB. Ze závěru revizního znaleckého posudku z oboru grafologie, vypracovaného K.ú. v podstatě vyplývá, že datum je sice psáno jejím manželem, což však nelze jednoznačně prohlásit o podpisu na vázacím aktu. To, že zesnulý manžel nebyl spolupracovníkem SB, vyplývá i z jeho vysvětlujícího dopisu přátelům ze dne 15. 6. 1992. Dle názoru stěžovatelky obecné soudy důkazy nesprávně hodnotily a následně došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí je proto v rozporu s čl. 1 a 90 Ústavy ČR, čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. IV Evropské úmluvy o právu na spravedlivé soudní řízení.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 37 C 80/96, a dospěl k závěru, že není důvodná.

2

II. ÚS 499/98

Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudů a jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 o.s.ř. Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními o.s.ř., Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem.

Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly.

Podstatou ústavní stížnosti je polemika se skutkovými a právními závěry obecných soudů, kdy stěžovatelka opakuje námitky, které vznášela již v předchozím řízení a se kterými se soudy vypořádaly. Z obsahu připojeného spisu je zřejmé, že soud provedl obsáhlé dokazování provedením listinných důkazů, dvěma odbornými znaleckými posudky z oboru grafologie a výslechem svědků - příslušníků SB, přičemž dospěl k závěru, že v řízení byla dokázána existence závazku zemřelého manžela stěžovatelky ke SB. Uvedený závěr soud dovodil především na základě výpovědi svědka, který potvrdil, že manžela stěžovatelky získal ke spolupráci a k podepsání závazku. Tato výpověď koresponduje se závěry revizního znaleckého posudku, vypracovaného K.ú., dle něhož jde pravděpodobně o podpis manžela stěžovatelky, a pokud jde o další, ručně psaný záznam S. (krycí jméno) a datum 2. 11. 1987, jde kategoricky o písmo manžela stěžovatelky (závěry předchozího znaleckého posudku,

II. ÚS 499/98
ve kterém bylo konstatováno, že se kategoricky jedná o podpis PhDr. O.U., stěžovatelka zpochybňovala). Námitku stěžovatelky, že její manžel si věc rozmyslel a závazek nepodepsal, shledal soud jako účelovou, a to vzhledem k tomu, že zemřelý se po uvedeném datu dál stýkal s pracovníky SB, přestože, jak vyplývá z výpovědi stěžovatelky, si byl vědom, že tyto styky nesouvisí s jeho pasovou záležitostí.

Stěžovatelka žádné jiné důkazy mimo svých tvrzení a vysvětlujícího dopisu svého manžela soudu nepředložila ani provedení dalších důkazů nenavrhla.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem má Ústavní soud za to, že soudy postupovaly v uvedeném řízení v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř., neboť provedly dostatečně obsáhlé dokazování a dospěly při tom k závěru, že k neoprávněnému zásahu do práva PhDr. O.U., za situace, kdy jeho evidence v materiálech SB, byla oprávněná, nedošlo. Soudy svá tvrzení v souladu s ustanovením § 157 o.s.ř. také řádně odůvodnily, uvedly, o které důkazy opřely svá tvrzení, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídily a které právní předpisy pro posouzení skutkového stavu aplikovaly.

Jak tedy bylo zjištěno, soudy postupovaly v souladu s ustanoveními hlavy druhé části páté Listiny základních práv a svobod a svým rozhodnutím nevybočily z mezí ústavnosti. Jak Ústavní soud již uvedl ve své ustálené judikatuře, právo na spravedlivý proces, chráněné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR nezaručuje právo na rozhodnutí odpovídají právnímu názoru stěžovatelky a úspěch ve sporu.


II. ÚS 499/98

S ohledem na uvedené skutečnosti, kdy nebylo shledáno porušení namítaných základních práv a svobod, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.


V Brně dne 3. 4. 2000
JUDr. Vojtěch Cepl předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 499/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies