II. ÚS 342/99 - Průtahy v řízení před obecným soudem

04. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Průtahy v řízení o žalobě na náhradu škody může soud
zasáhnout do ústavního práva na soudní a jinou právní ochranu,
konkrétně pak práva na to, aby věc byla projednána veřejně bez
zbytečných průtahů a v navrhovatelově přítomnosti a aby se mohl
vyjádřit ke všem prováděným důkazům.

Je tedy zřejmé, že pokud soud rozhoduje o právech
navrhovatele ve zcela nepřiměřených časových dimenzích, zasahuje
tak svou nečinností či procesními průtahy do základních práv
a svobod, garantovaných Ústavou i Listinou, a to konkrétně čl. 38
odst. 2 Listiny a čl. 90 a čl. 95 Ústavy.


(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 04.04.2000 sp. zn. II. ÚS 342/99)

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti V.
D., zastoupeného JUDr. P. C., advokátem, za účasti účastníka
řízení Okresního soudu v Ostravě, zastoupeného předsedou senátu
33 C, proti průtahům v soudním řízení ve věci sp. zn. 33
C 188/94, Okresního soudu v Ostravě, takto:

Ústavní soud ukládá Okresnímu soudu v Ostravě, aby dále
nepokračoval v průtazích ve věci vedené u něj pod sp. zn. 33
C 188/94 a aby v této věci neprodleně jednal.


Odůvodnění

Dne 13.7. 1999 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele,
kterým se tento domáhá, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že
Okresní soud v Ostravě je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn.
33 C 188/94 dále jednat a nepokračovat tak v průtazích v řízení ve
věci samé. Stížnost se opírá o porušení čl. 38 odst. 2 a čl. 37
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")
zahrnujících právo každého na právní pomoc v řízení před soudy,
jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku
řízení a rovněž právo, aby věc byla projednána veřejně a bez
zbytečných průtahů.



Svou podstatou jde tedy o ústavní stížnost podanou ve smyslu
ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci".

Spolu s podanou ústavní stížností požádal navrhovatel
o uhrazení nákladů svého právního zastoupení v řízení před
Ústavním soudem z důvodu nemajetnosti. Ke skutkovým okolnostem
svého podání uvedl, že dne 2. 5. 1994 podal ke shora označenému
okresnímu soudu žalobu na náhradu škody ve výši 17.004,- Kč proti
D. B., spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření
zablokováním účtu odpůrce, když současně s tím požádal
o osvobození od placení soudních poplatků z důvodu sociální tísně.

Stěžovatel zdůrazňuje, že i když v předmětné věci, sp. zn.
33 C 188/94, se několikrát písemně domáhal nařízení jednání, bylo
první ústní jednání ve věci nařízeno až na den 13. 7. 1999,
z důvodu omluvy stěžovatele z jednání pak bylo odročeno na
neurčito. Soudní řízení zahájené v r. 1994 tak trvá až do doby
podání ústavní stížnosti, aniž by, jak uvádí navrhovatel, do této
doby došlo k jedinému jednání. Jako důkaz svých tvrzení označil
stěžovatel spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 33 C 188/94,
který si Ústavní soud v této věci, včetně písemného vyjádření
účastníka řízení, vyžádal.

Z vyjádření, které Ústavní soud obdržel po několika písemných
urgencích dne 28. 2. 2000 vyplývá, že předseda senátu 33
C Okresního soudu v Ostravě nesouhlasí s tvrzením stěžovatele
o značných průtazích v projednávané právní věci a uvádí, že po
podané žalobě již dne 9. 6. 1994 usnesením vyzval stěžovatele
k opravě a doplnění nesprávného a neúplného podání s tím, že na
tuto výzvu nebylo stěžovatelem reagováno a další úkony soudu se
zaměřily na rozhodování o dalších návrzích stěžovatele, a to jak
ve věci návrhu na osvobození od soudních poplatků tak i ustanovení
právního zástupce stěžovatele v předmětném řízení. O těchto
návrzích bylo rozhodnuto tak, že oba návrhy byly účastníkem řízení
zamítnuty. Po zrušení výroků shora uvedených, rozhodnutími
odvolacího soudu bylo oběma návrhům zcela vyhověno. Ve vztahu
k podané žalobě, však stěžovatel vady návrhu neopravil a teprve po
jeho výslechu dne 25. 10. 1995 před okresním soudem upřesnil své
požadavky. Účastník řízení byl nucen velmi obšírně zjišťovat
majetkové poměry stěžovatele a vyžadovat si zprávy od peněžních
ústavů z toho důvodu, že stěžovatel potřebné informace soudu
sdělil až v průběhu r. 1997. Usnesením ze dne 30. 4. 1999 okresní
soud rozhodl o zastavení řízení v části týkající se návrhu na
nařízení předběžného opatření, zablokováním účtu D. B. Toto
rozhodnutí bylo Krajským soudem v Ostravě dne 30. 11. 1999
potvrzeno.



Ze shora uvedeného tedy vyplývá, uvádí předseda senátu, že
pokud byly v průběhu řízení určité průtahy, nebyly zapříčiněny
nejednáním soudu, ale liknavostí stěžovatele, který nereagoval na
výzvy soudu, ohledně předložení důkazů, jež byly nutné pro
posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení právního zástupce.

Na závěr svého vyjádření zdůraznil účastník řízení, že na
svou žádost byl vyloučen z projednávání a rozhodování v této věci,
a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2000, č. j.
8 Nc 2/2000-126. Ze všech těchto důvodů proto navrhuje odmítnutí
stížnosti jako neodůvodněné.

Ze spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn . 33 C 188/94,
Ústavní soud zjistil, že ve věci žaloby, doručené tomuto soudu dne
2. 5. 1994, vyzval účastník řízení stěžovatele k opravě a doplnění
podání ve smyslu písemného poučení, a to ve lhůtě do 8 dnů pod
sankcí zastavení řízení. Citované usnesení převzal stěžovatel dne
14. 6. 1994. Ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil ani jej
nedoplnil, avšak účastník řízení dále jednal ve věci návrhu na
osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 2. 9. 1994
rozhodl okresní soud o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
stěžovatele. Z úředního záznamu, vyhotoveného dne 12. 6. 1995 na
č. l. 23 spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se omluvil
z jednání z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, takže jeho
výslech byl odložen na září 1995. Dne 25. 10. 1995 byla
protokolována výpověď stěžovatele, který se dostavil na základě
předvolání s tím, že mu byl uloženo předložení konkrétních
listinných důkazů, prokazujících jeho tvrzení. Ve věci návrhu na
vydání předběžného opatření rovněž soud vyzval stěžovatele
k předložení informací o číslech účtů odpůrce a označení
příslušných peněžních ústavů. V této věci stěžovatel nevyhověl
požadavku soudu s odůvodněním, že tyto informace jsou předmětem
bankovního tajemství a požádal soud o jejich vyžádání. V r. 1998
obdržel Krajský soud v Ostravě návrh předsedy senátu 33C Okresního
soudu v Ostravě o vyloučení z projednávání a rozhodování v této
věci z důvodu podjatosti vůči osobě žalobce. Krajský soud odmítl
v této věci rozhodovat, neboť návrh na vyloučení neobsahoval
konkrétní důvody podjatosti. Ze spisu se dále zjišťuje, že okresní
soud usnesením ze dne 30. 4. 1999 ve věci návrhu na vydání
předběžného opatření zablokováním účtu povinného B. rozhodl
o zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 věta prvá o.
s. ř. a § 43 odst. 2 o. s. ř. Výrok o zastavení řízení v této věci
byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě. Dne 3. 9.
1999 podal stěžovatel návrh na vyloučení předsedy senátu
z projednávání a rozhodování v předmětné věci z důvodu jeho
podjatosti. O návrhu rozhodl senát Krajského soudu v Ostravě
kladně ve smyslu § 16 odst. 1 o. s. ř. dne 31. 1. 2000.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu spisu vyplývá, že o části žalobního návrhu (na
vydání předběžného opatření) stěžovatele bylo rozhodováno okresním
soudem v průběhu období 1994 - 1999. Ve věci samé však do doby
vydání nálezu Ústavního soudu prvostupňový soud i přes urgence
stěžovatele nerozhodl a neučinil ani jednotlivé dílčí úkony,
směřující k rozhodování ve věci samé. Ústavní soud souhlasí
s tvrzením stěžovatele, že okresní soud svým postupem, respektive
liknavostí v projednávané věci, kdy dosud nenařídil ve věci samé
jednání, zapříčinil v řízení značné průtahy.

Je sice pravdou, že v průběhu řízení stěžovatel neprojevil
dostatečnou součinnost, zejména v předkládání důkazů,
prokazujících jeho tvrzení, obsažená v žalobním návrhu
a v doplňujících podáních, což však neznamená sanaci obecné
povinnosti soudu postupovat v řízení tak, aby věc byla co
nejrychleji projednána a rozhodnuta.

Jestliže, jak uvádí účastník řízení, přes marně uplynulou 8
denní lhůtu, uvedenou v usnesení tohoto soudu ze dne 9. 6. 1994
stěžovatel nereagoval tak, jak bylo jeho povinností, bylo dále na
účastníku řízení, aby z této situace vyvodil odpovídající procesní
úkony. Z předloženého spisu Okresního soudu v Ostravě, bylo
jednoznačně prokázáno, že o žalobě na náhradu škody nebylo přes
dlouhé více než pětileté období, a to až do vydání tohoto nálezu,
ve věci samé vydáno rozhodnutí.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že účastník řízení svými průtahy v řízení o žalobě na
náhradu škody zasáhl do ústavního práva stěžovatele na soudní
a jinou právní ochranu, konkrétně pak práva navrhovatele na to,
aby jeho věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů
a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným
důkazům.
Je tedy zřejmé, že tento soud rozhoduje o právech
navrhovatele ve zcela nepřiměřených časových dimenzích a svou
nečinností či procesními průtahy zasahuje do základních práv
a svobod, garantovaných Ústavou i Listinou, a to konkrétně čl. 38
odst. 2 Listiny a čl. 90 a čl. 95 Ústavy.

Ve smyslu § 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve
znění pozdějších předpisů, proto podané ústavní stížnosti zcela
vyhověl.
Před zahájením řízení soudce zpravodaj usnesením podle
ustanovení § 83 odst. 1, odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, odmítl přiznat stěžovateli náklady řízení
a senát Ústavního soudu ve smyslu ustanovení § 62 odst. 5 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal stěžovateli
náhradu hotových výdajů v souvislosti s uplatněnou náhradou
cestovních výdajů navrhovatele.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. dubna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 342/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies