III. ÚS 12/2000

11. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 12/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. dubna 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti H. J. E., zastoupeného JUDr. D. K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 1999, sp. zn. 6 To 631/99, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 1999, sp. zn. 6 To 631/99, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. října 1999, č. j. Nt 164/99-9, o jeho vzetí do vazby. Poukázal na již dříve uvedené námitky, týkající se vad vzneseného obvinění ze dne 26. října 1999, což podle jeho přesvědčení mělo stejné důsledky, jako kdyby mu obvinění nebylo vůbec sděleno. Proto se rozhodnutím o vazbě cítí dotčen na právech zaručených čl. 90 Ústavy, čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z odůvodnění napadeného usnesení má za nepochybné, že soud v rozhodování o vazbě nezkoumal, zda dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán a má znaky trestného činu.
Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření ze dne 21. února 2000 poukázal na obsah napadeného usnesení, jeho odůvodnění, a navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl. K tvrzením navrhovatele uvedl, že v rozhodování o vazbě nejde o rozhodování meritorní, a proto při něm nelze mít dokazování za úplné - tedy ani dokazování, vztahující se k subjektivní stránce trestného činu.
Vedlejší účastník - Krajské státní zastupitelství v Plzni - navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Poukázal na postup státního zástupce v přípravném řízení, na jeho úkony při sdělení obvinění stěžovateli a vyslovil přesvědčení, že k zásahu do práv navrhovatele nedošlo.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. listopadu 1999, sp. zn.
6 To 631/99, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolával, shledán nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, vznesenými stěžovatelem proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. Nt 164/99, kterým bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, nezbytnost setrvání obviněného v této vazbě pak přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem, za použití ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu, odůvodnil.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2000, sp. zn. III. ÚS 12/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies