II. ÚS 59/2000

12. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

II. 59/2000

1
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. L., zastoupeného Mgr. J. J., advokátkou, proti průtahům v řízení a proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, referátu vnitřních věcí, ze dne 22. 1. 1999, č. j. vnitř. 723/98, t a k t o
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 28. 1. 2000 a doručena Ústavnímu soudu dne 31. 1. 2000, domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, referátu vnitřních věcí, ze dne 22. 1. 1999, č. j. vnitř. 723/98, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatele o vystavení osvědčení o státním občanství České republiky pro pana A. L., Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání k Ministerstvu vnitra ČR, které o věci dosud nerozhodlo. Stěžovatel proto namítá, že ze strany Ministerstva vnitra ČR dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s odkazem na citované ustanovení navrhl, aby Ústavní soud napadené nepravomocné rozhodnutí zrušil, neboť čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví kromě jiného, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatel dále uvedl, že před vydáním napadeného rozhodnutí mu nebyla vůbec dána možnost, aby se mohl vyjádřit k důkazům, které správní orgán prvého stupně, tj. v daném případě, Okresní úřad ve Znojmě, opatřil a z nichž vycházel. Nerespektování tohoto základního práva stěžovatele se pak projevilo v nesprávnosti napadeného rozhodnutí.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení.
Okresní úřad Znojmo, referát vnitřních věcí, jako účastník řízení ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 15. 3. 2000 uvedl, že stěžovatel, vnuk A. L., nar. 3. 11. 1858, si dne 2. 12. 1998 podal na tento úřad žádost o vystavení osvědčení o státním občanství pro pana A. L., nar. 3. 11. 1858. Okresní úřad, referát vnitřních
1

11. Ú 59/2000
věcí, provedl v dané věci archivní šetření ve Státním okresním archivu ve Znojmě a ve Státním ústředním archivu v Praze a dne 22. 1. 1999 vydal napadené rozhodnutí. Stěžovatel si v zákonné lhůtě podal proti napadenému rozhodnutí odvolání. Dne 25. 2. 2000 Ministerstvo vnitra ČR, odbor všeobecné správy, napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo k novému projednání s tím, že uložilo orgánu prvého stupně, aby provedl dodatečné šetření v archivních materiálech bývalého Krajského národního výboru a Zemského národního výboru v Brně, a dále uložilo, aby orgán prvého stupně osobně pátral v Okresním archivu ve Znojmě. V současné době probíhá šetření v již zmiňovaných archivech. Po provedeném šetření bude stěžovateli na základě písemné výzvy umožněno nahlédnutí do spisu v souladu s ustanovením § 23 a § 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a poté bude Okresním úřadem ve Znojmě, referátem vnitřních věcí, vydáno v dané věci nové rozhodnutí.
Ministerstvo vnitra ČR jako vedlejší účastník řízení ve svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 16. 3. 2000 uvedlo, že v době podání ústavní stížnosti nebylo v řízení o odvolání rozhodnuto. O odvolání bylo Ministerstvem vnitra ČR rozhodnuto rozhodnutím ze dne 25. 2. 2000, č.J. VS/2-51/2693/98, tak, že napadené rozhodnutí bylo podle § 59 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a vydání rozhodnutí. Důvodem bylo zejména nedostatečné zjištění skutkového stavu věci. Orgán prvého stupně rovněž výslovně neumožnil stěžovateli resp. jeho zástupkyni, v souladu s ustanovením § 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, vyjádřit se k získaným podkladům pro rozhodnutí a eventuálně navrhnout jejich doplnění. Ministerstvo vnitra nedodrželo pořádkovou lhůtu stanovenou pro rozhodnutí zákonem č. 71/1967 Sb., o správními řízení, nebot' v rámci odvolacího řízení shromažďovalo podklady pro jednotný právní názor k případům ve věci státního občanství souvisejícího s řízením podle ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. Ministerstvo vnitra ČR zastává stanovisko, že vydáním rozhodnutí o odvolání odpadl důvod samotné stížnosti a navrhuje, aby Ústavní soud svým usnesením ústavní stížnost odmítl.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dospěl Ústavní soud k závěru, že vzhledem k tomu, že v průběhu řízení o ústavní stížnosti bylo napadené rozhodnutí odvolacím orgánem zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání, není Ústavní soud příslušný ke zrušení již neexistujícího rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sondu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, usnesením odmítl.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 4. 2000
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 59/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies