IV. ÚS 547/99 - K nutnosti zrušit i nulitní rozhodnutí

12. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Z důvodu účelnosti a ekvity je třeba zrušit i nulitní
rozhodnutí, tedy z hlediska teorie akt pojmově nezrušitelný.
K tomuto závěru vede skutečnost, že platná právní úprava
neumožňuje v těchto případech soudům vydat deklaratorní
rozhodnutí.


(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 18.05.2000 sp. zn. IV. ÚS 547/99)

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl v senátě, ve věci ústavní stížnosti
D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P.,
zastoupeného JUDr. Z. H., proti nečinnosti Ministerstva dopravy
a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu se sídlem v Praze 1,
Klimentská 27, v řízení o rozkladu stěžovatele proti rozhodnutí
Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu,
odboru pro jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava, ze dne 30.
6. 1999, č.j. 238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, za
účasti Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního
úřadu, jako účastníka řízení, takto:

Ministerstvu dopravy a spojů ČR - Českému telekomunikačnímu
úřadu se ukládá, aby nepokračoval v průtazích v řízení o rozkladu
stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR
- Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou
oblast, pracoviště Jihlava, ze dne 30. 6. 1999, č.j.
238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, a aby neprodleně
v této věci jednal.


Odůvodnění
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 11. 1999, doplněným
podáním ze dne 22. 11. 1999, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní
soud nálezem zakázal Ministerstvu dopravy a spojů ČR - Českému
telekomunikačnímu úřadu pokračovat v průtazích při rozhodování
o rozkladu ze dne 23. 7. 1999 proti rozhodnutí Ministerstva
dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro
jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava ze dne 30. 6. 1999, č.j.
238579/99-637, ve věci telekomunikačních úhrad, a přikázal, aby
bylo o podaném rozkladu rozhodnuto. Dopisem ze dne 30. 3. 2000
právní zástupce stěžovatele sdělil, že jeho klient souhlasí
s tím, aby Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl bez nařízení
ústního jednání.

Stěžovatel tvrdí, že postupem Ministerstva dopravy a spojů ČR
- Českého telekomunikačního úřadu byla porušena jeho ústavně
zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že rozkladem
napadeným rozhodnutím mu byla uložena povinnost uhradit
provozovateli mobilní telefonní sítě, tj. společnosti RadioMobil,
a.s., dlužné telekomunikační poplatky ve výši 4 874,60 Kč.
O podaném rozkladu dosud nebylo ministrem dopravy a spojů
rozhodnuto. Z jednání a korespondence Ministerstva dopravy a spojů
ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou
oblast, pracoviště Jihlava a Ministerstva dopravy a spojů ČR
- Českého telekomunikačního úřadu, pak vyplývá, že uvedené orgány
nehodlají vyvíjet jakoukoliv činnost směřující k vydání rozhodnutí
o rozkladu, což odůvodňují judikátem Vrchního soudu v Praze, podle
něhož rozkladem napadené správní rozhodnutí nemělo být vůbec
vydáno, neboť ceny za poskytnuté telekomunikační služby nejsou
cenami regulovanými, jedná se o ceny sjednávané dohodou, a spory
o jejich úhradu řeší soudy, nikoliv správní orgán. Stěžovatel
s takovým procesním postupem orgánů veřejné moci nesouhlasí. Je
přesvědčen, že podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat
svého práva stanoveným postupem a musí být vyloučena ze strany
příslušných orgánů libovůle. Uvedený správní orgán nemůže
libovolně rozhodovat, který z podaných rozkladů předloží
ministrovi dopravy a spojů k rozhodnutí a který nikoliv,
a předjímat tak právní názor odvolacího orgánu. Z uvedených důvodů
požaduje, aby Ústavní soud zakázal Ministerstvu dopravy a spojů ČR
- Českému telekomunikačního úřadu pokračovat v porušování práva na
vydání rozhodnutí o rozkladu ze dne 23. 7. 1999 a současně
přikázal, aby o podaném rozkladu bylo rozhodnuto.

Ministerstvo dopravy a spojů ČR - Český telekomunikační úřad,
jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti
zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení, poukázal na
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 6
A 401/98 a uvedl důvody, proč v dané věci nešlo zvolit jiné
řešení, než fakticky v řízení nepokračovat.

Na žádost Ústavního soudu o vyjádření, adresovanou ministrovi
dopravy a spojů, odpovědělo Ministerstvo dopravy a spojů ČR
- Český telekomunikační úřad zasláním kopie svého vyjádření
k ústavní stížnosti. Současně vyjádřilo souhlas s upuštěním od
ústního jednání.

Ústavní soud si dále vyžádal správní spis Ministerstva
dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro
jihomoravskou oblast, pracoviště Jihlava, č.j. 238579/1999 a na
základě shromážděných podkladů pro rozhodnutí dospěl k závěru, že
ústavní stížnosti je třeba vyhovět a to z následujících důvodů.

V dané věci je nepohybné, že bylo na návrh zahájeno správní
řízení, jež vyústilo ve vydání správního rozhodnutí, které bylo
stěžovatelem (účastníkem správního řízení) napadeno rozkladem.
Správní orgán, jež rozhodnutí vydal, byť ve věci, která nenáleží
do jeho pravomoci, nepostupoval na základě § 61 odst. 3 zákona č.
71/1967 Sb., správní řád, přiměřeně podle ust. § 57 cit. zákona.
Svoji nečinnost zdůvodnil v podstatě tím, že napadené rozhodnutí
je nulitní a nelze rušit něco, co neexistuje. Ze spisu pak plyne,
že správní orgán prvního stupně takto postupoval s vědomím vyššího
správního orgánu.
Ústavní soud konstatuje, že v současné právní úpravě (na
rozdíl např. od úpravy německé) chybí pravomoc soudu vydat,
v případě zjištění, že jde o akt nulitní, deklaratorní rozhodnutí
- tedy uvést, že co je napadeno, vůbec neexistuje. Taková úprava
by byla žádoucí de lege ferenda. Stávající soudní praxe však,
přesto, že z hlediska teorie jde o akt pojmově nezrušitelný (neboť
nejde zrušit neexistující), přihlíží k tomu, že takový akt se
představuje jako správní rozhodnutí a že jako exekuční titul je
zpravidla schopen citelně zasáhnout sféru práv a povinností osoby.
Proto jej z důvodu účelnosti a ekvity ruší, jako by šlo o akt
pojmově zrušitelný (viz Občanský soudní řád - komentář, C. H.
Beck, 4. vydání, str. 884 a násl.). Obdobně a ze stejných důvodů
měl dle názoru Ústavního soudu postupovat v dané věci i orgán
státní správy a pokud takto nepostupoval, porušil tím ústavní
právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva
u nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu,
zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Navrhující účastník správního
řízení má podle cit. ustanovení Listiny právo na rozhodnutí ve
věci, byť třeba zamítavé.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 82 odst. 1
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, ústavní stížnosti vyhověl, když shledal, že postupem
Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu
bylo porušeno ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1
Listiny. Z tohoto důvodu ve výroku uložil, aby neprodleně v této
věci jednal, ať již tak, že ve věci sám rozhodne podle § 57 odst.
1 správního řádu, nebo věc postoupí k rozhodnutí ministrovi
dopravy a spojů podle § 57 odst. 2 správního řádu.



Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. dubna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2000, sp. zn. IV. ÚS 547/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies