II. ÚS 96/2000

18. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Celního ředitelství, za něhož jedná JUDr. M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2000, č. j. 31 Ca 165/99-26, č. j. 31 Ca 166/99-22, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.

Dne 16. 2. 2000 obdržel Ústavní soud stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2000, č. j. 31 Ca 165/99-26, č. j. 31 Ca 166/99-22, ve které navrhovatel tvrdí, že napadeným rozsudkem byl zkrácen na svých právech, neboť předmětný soud nepřihlédl ve svém rozhodování k předchozím rozhodnutím Ústavního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jakož i Krajského soudu v Českých Budějovicích, která se týkala téže věci a stejných účastníků řízení (dceřiné společnosti ČSOB, a. s., O. B. H., a. s.). V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel rozebírá problematiku globálního zajištění celního dluhu a výkladu tohoto pojmu příslušnými rozhodnutími obecných soudů a Ústavního soudu.

Soudce zpravodaj z napadeného rozsudku zjistil, že tento soud ve spojených věcech žalobkyně ČSOB, a. s., proti žalovanému Celnímu ředitelství v řízeních o žalobách proti rozhodnutím stěžovatele ze dne 3. 9. 1999, č. j. 7542/99/01-1670 a č. j. 7480/99/01-1643, rozhodl tak, že obě rozhodnutí zrušil a věci vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížností napadat pravomocná rozhodnutí v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem a tímto rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je ve smyslu § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pravomocně skončené řízení, když stěžovateli se ukládá vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva před podáním ústavní stížnosti poskytuje.

Z napadeného rozsudku je však zřejmé, že řízení ve věcech napadených správní žalobou, nebylo pravomocně skončeno, když právě citovaným rozsudkem byla předmětná věc vrácena stěžovateli k dalšímu řízení.

Soudce zpravodaj se s ohledem na důvod odmítnutí ústavní stížnosti již nezabýval vadou podání ve smyslu ustanovení § 29 a § 30 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a odmítl podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou, neboť v právní věci se nejedná o konečné rozhodnutí soudu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu


V Brně dne 18. dubna 2000


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 96/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies