III. ÚS 53/2000

26. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 53/2000


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. M. a J. K., obou zastoupených JUDr. M. P., advokátem, proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, mimo ústní jednání dne 26. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem
[§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadli stěžovatelé nečinnost obecného soudu (Obvodního soudu pro Prahu 10), a to v jejich občanskoprávní věci vedené stran ochrany vlastnického práva (7 C 382/98); obecnému soudu vytkli, že o jejich žalobě (podané dne
18. srpna 1998) a obdobně o jejich návrhu na vydání předběžného opatření (podáním dne
28. srpna 1998) dosud nerozhodl a co do merita věci ani - přes urgenci - neurčil ústní jednání; s odkazem na ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (a obsahově shodné ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) proto navrhli, aby Ústavní soud obecnému soudu jednak "zakázal pokračovat v porušování jejich ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, jednak mu přikázal bez průtahů jednat a rozhodnout o jejich žalobě a o návrhu na vydání předběžného opatření.
Ústavní stížnost je nepřípustná.

Otázku průtahů v řízení před obecným soudem v rámci organizace obecného soudnictví řeší zákon především opatřením předsedy soudu, u něhož k průtahům dochází
(§ 32 zák. č. 436/1991 Sb.), případně předsedy místně příslušného krajského soudu [§ 31
písm. b), § 35 téhož zákona].

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel (před jejím podáním) nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona).

Protože postup a stížnost podle již zmíněného zákona č. 436/1991 Sb. je nepochybně procesním prostředkem vůči průtahům řízení před obecnými soudy, a protože stěžovatelé ani netvrdí, že by takové řízení vyvolali, nadto že by v něm byli neúspěšní, je zřejmé, že před podáním ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejich práva byly k dispozici, takže z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nesplnili jednu z formálních zákonem předepsaných podmínek; jejich ústavní stížnost byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve
znění pozdějších předpisů).

V Brně dne 26. dubna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. III. ÚS 53/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies