III. ÚS 625/99

27. 04. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 625/99


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. S., zastoupené JUDr. M. K., Ph.D., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. října 1998, čj. Zdr. 219/98, mimo ústní jednání dne 27. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou po lhůtě stanovené zákonem (§ 72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a jinak co do formálních náležitostí ve shodě s ním [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné ze dne 8. října 1998
(Zdr. 219/98) a - stručně shrnuto - s odkazem na (ústavně blíže nezdůvodněné) porušení
čl. 36 odst. 1, 2, 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod a s odkazem na
ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí orgánu státní správy (viz vpředu) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí k ukončení pracovní neschopnosti stěžovatelky, proti němuž stěžovatelka brojí, došlo proto - stručně shrnuto - že stěžovatelka nerespektovala ošetřujícím lékařem stanovený léčebný režim (léčení pro polymorfní potíže), včetně toho, že ignorovala jím stanovené dny kontrol, způsob léčby
(v soukromém zařízení M., spol. s r. o., v Praze) bez vědomí ošetřujícího lékaře si svévolně stanovovala sama apod.; tvrzení stěžovatelky o opaku (bez odkazu na případné důkazy) nemá proto oporu ve skutkovém základu posuzované věci tak, jak byl v předchozím řízení zjištěn.

Obdobně nedůvodný jeví se odkaz stěžovatelky na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona; podle tohoto ustanovení Ústavní soud při absenci podmínky stanovené v odstavci prvním téhož zákona (vyčerpání všech procesních prostředků) neodmítne přijetí ústavní stížnosti, jestliže ústavní stížnost přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a ústavní stížnost byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti není dána ani jedna ze zákonem stanovených podmínek, na které se stěžovatelka odvolává, nehledě již ani k tomu, že ztrátu zákonem stanovené lhůty pro podání ústavní stížnosti nelze za současného stavu prominout vůbec.

Rozhodnutí správního orgánu bylo podle rukou psané poznámky na jeho kopii doručeno 14. prosince 1998 (ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne
13. prosince 1999), k samotné události, která by měla být předmětem ústavní stížnosti (pokud by vůbec šlo o okolnost právně významnou) došlo dne 1. (6.) září 1998 a konečně tvrzení, že stěžovatelka "vzniklou situaci nezpůsobila a přesto je více než rok bez peněžních příjmů", případně že (stěžovatelce příznivý) ústavní nález by přesně upravil podmínky ukončení dočasné pracovní neschopnosti, očividně není takovou skutečností, ze které by bylo možno vyvodit (pokud by to vůbec připadalo v úvahu) podmínky mimořádnosti dané zákonem [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona].

Pro takto rozvedené důvody byla stěžovatelčina ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná a jako o takové bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 27. dubna 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. III. ÚS 625/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies