II. ÚS 129/2000

09. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti, společnosti O. B., a. s., zastoupené Ing. J. H., členem představenstva, právně zastoupené JUDr. B. D., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, proti rozhodnutím Celního ředitelství České Budějovice ze dne 19. 7. 1999, č. j. 3198/1290-01/99-02, 3198/1290-01/99-05, 3198/1290-01/99-07 a 3198/1290-01/99-10, a proti rozhodnutím Celního úřadu Písek ze dne 24. 5. 1999, č. j. 1171/99, 1194/99, 1196/99, 1199/99, s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí,
t a k t o:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:


Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 1. 3. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, rozhodnutí Celního ředitelství České Budějovice ze dne 19. 7. 1999, č. j. 3198/1290-01/99-02, 3198/1290-01/99-05, 3198/1290-01/99-07, a 3198/1290-01/99-10, a rozhodnutí Celního úřadu Písek ze dne 24. 5. 1999, č. j. 1171/99, 1194/99, 1196/99, 1199/99, s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 4 čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že celní orgány nesprávně interpretovaly pojem globální celní záruky. Stěžovatelka uvádí, že vystavila záruční listinu dle vzoru uvedeného ve vyhlášce č. 92/1993 Sb., a jakékoli pozdější změny tohoto právního předpisu nemají na obsah záruční listiny a na výklad jejího textu žádný vliv.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný ( ust. § 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm a), zák. č. 182/1993, ve znění pozdějších předpisů).

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99, vyplývá, že krajský soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, včetně otázky jednotnosti výkladu globální celní záruky celními orgány. Pojem globální celní záruky vyložil v souladu s ustanovením § 256 celního zákona ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 113/1997 Sb., jakož i v souladu s ustanovením § 256 písm. a) celního zákona, ve znění po uvedené novele, i se zřetelem na vyhlášku č. 92/1993 Sb., ve znění platném ke dni vystavení předmětné globální záruky 25. 6. 1996, jakož i vyhlášku č. 135/1998 Sb., a vyhlášku č. 124/1999 Sb.

Ústavní soud již dříve rozhodoval o ústavních stížnostech stěžovatelky týkajících se globální celní záruky několikrát ( usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 537/98, II. ÚS 537/98, III. ÚS 144/99, III. ÚS 281/99 ad.). Ve všech uvedených případech byla ústavní stížnost stěžovatelky odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 4 čl. 11 nebo čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. 10 Ca 317/99 - jako rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práv v předmětné věci poskytuje - odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


JUDr. Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 9. května 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 129/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies