III. ÚS 306/99

18. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky D. Z., zastoupená JUDr. Z. D., advokátem, směřujícímu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 28. 1. 1999, čj. 12 Co 538/97-65, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 1997, čj. 17 C 202/96-44,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Navrhovatelka podala dne 21. 6. 1999 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojila proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc ze dne 28. 1. 1999, čj. 12 Co 538/97-65, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 1997, čj. 17 C 202/96-44, s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci, sp.zn. 17 C 202/96 a z něj zjistil, že dne 22. 10. 1996 podala žalobkyně MUDr. E. F. žalobu směřující proti navrhovatelce. V žalobě požadovala, aby navrhovatelka strpěla ve svém bytě č. 5 v I. poschodí o velikosti 3+1 v domě na ulici R.č.p. 216 v Olomouci výměnu 5 oken a vyvložkování komína. Okresní soud v Olomouci dne 28. 4. 1997 rozsudkem, čj. 17C 202/96-43, žalobě vyhověl a stanovil navrhovatelce příslušnou povinnost. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně je majitelkou dotčeného domu, k provedení výměny oken a vyvložkování komína jí bylo vydáno příslušné stavební povolení. V souladu s § 695 občanského zákoníku je pronajímatel oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Soud dovodil, že navrhovatelka nedala žalobkyni k uvedeným opravám souhlas, aniž by k tomu měla vážné důvody. Poukazovala na špatný zdravotní stav svůj a svého syna, který s ní v bytě bydlí a na špatné sousedské vztahy mezi ní a rodinou žalobkyně. Sousedské vztahy nemohou být důvodem odepření výměny oken v bytě. Pokud jde o špatný zdravotní stav navrhovatelky, lékařskými zprávami bylo zjištěno, že nejsou tak závažného charakteru, aby samy o sobě byly důvodem pro odmítnutí výměny oken, když se nejednalo o dlouhodobou záležitost, ale o záležitost jednoho max. dvou dnů.
Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, v němž opakovaně argumentovala špatným zdravotním stavem sebe a svého syna a tím, že okna jsou v dobrém stavu a není třeba je vyměňovat.
Krajský soud v Ostravě-pobočka Olomouc dne 28. 1. 1999 rozsudkem, čj. 12 Co 538/97-65, rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Ztotožnil se ze skutkovými zjištěními okresního soudu a dále konstatoval, že z provedených důkazů vyplývá, že zdravotní stav navrhovatelky ani jejího syna není tak špatný, aby pro ně výměna oken představovala větší zatížení.
Toto rozhodnutí napadla navrhovatelka včas ústavní stížností, v níž namítala, že napadeným rozhodnutím krajského soudu byla porušena její základní práva, daná čl. 11 odst. 3, čl. 12 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V odůvodnění návrhu navrhovatelka polemizovala s fakty uvedenými v původní žalobě z roku 1996, poukazovala na špatné mezilidské vztahy s majitelkou domu a vyslovila výhrady k vedení sporu soudem.
Předmětný rozsudek Krajského soudu v Ostravě-pobočka Olomouc napadla navrhovatelka i dovoláním, o kterém rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 6. 3. 2000 tak, že je odmítl jako nepřípustné.
Krajský soud v Ostravě-pobočka Olomouc, jako účastník řízení, ve svém vyjádření ze dne 12. 8. 1999 odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku.
Návrh není důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Navrhovatelka v ústavní stížnosti především namítá porušení článku 11 odst. 3 Listiny, podle kterého vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. V souzeném případě k porušení citovaného ustanovení Listiny nedošlo. Majitelka bytu, ve kterém navrhovatelka bydlí, požadovala, aby jí, respekt. příslušné stavební firmě, navrhovatelka umožnila provést výměnu oken v bytě a vyvložkování komínu. Takový zásah do práv navrhovatelky je zcela v souladu se zákonem, když, jak bylo v řízení před soudy prokázáno, zamýšlené stavební úpravy nemohly nijak ovlivnit zdravotní stav navrhovatelky ani jejího syna. Uvažované stavební úpravy jsou součástí výkonu vlastnických práv majitelky domu, které musí nájemci jednotlivých bytů respektovat, zvláště jedná-li se o zásah přiměřený poměrům, jak tomu bylo v souzeném případě.
Pokud jde o namítané porušení čl. 12 Listiny, domovní svoboda jako ústavně zaručené právo plynoucí z tohoto článku Listiny svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit.
Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných. Dojde-li ke střetu dvou základních lidských práv zaručených Listinou základních práv a svobod, a to práva vlastnit majetek na straně jedné s právem na nedotknutelnost obydlí na straně druhé, je možné, je-li výkon tohoto práva v rozporu s dobrými mravy, omezit právo na nedotknutelnost obydlí a umožnit vstup do obydlí v dané věci za účelem provedení nezbytných oprav a údržby. V souzeném případě byl postup navrhovatelky nepochybně v rozporu s dobrými mravy, když neumožnila majitelce domu výkon jejího vlastnického práva a řádnou péči o majetek bez vážného důvodu.
Pokud jde o namítané porušení čl. 36 Listiny, zaručujícího právo na spravedlivý proces, Ústavní soud nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení tohoto práva. Obecné soudy se věcí řádně zabývaly a postupovaly přitom v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. Svá rozhodnutí též řádně odůvodnily.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem obecných soudů nebyla porušena navrhovatelčina základní práva daná jí ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a proto návrh podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítl.


P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2000

JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 306/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies