III. ÚS 630/99

25. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M. F., a J. T., zastoupených JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni, čj. 13 Co 598/99-54, ze dne 31. 8. 1999,

t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelé podali dne 13. 12. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 16. 12. 1999. Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Plzni, čj. 13 Co 598/99-54, ze dne 31. 8. 1999, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Domažlicích, čj. 6 C 159/97-19, ze dne 28. 5. 1998, kterým soud I. stupně zamítl návrh navrhovatelů na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do usnesení téhož soudu, čj. 6 C 159/97-13, ze dne 27. 3. 1998. Podle názoru navrhovatelů bylo napadeným usnesením porušeno jejich právo podle čl. 36 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čímž byl porušen i čl. 95 Ústavy ČR. Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 6 C 159/97, vedený u Okresního soudu v Domažlicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelé podali u uvedeného soudu I. stupně návrh na obnovu řízení, které skončilo původně rozsudkem, čj. 3 C 320/92, ze dne 28. 11. 1996. Návrh na obnovu řízení pak Okresní soud v Domažlicích usnesením, čj. 6 C 159/97-13, ze dne 27. 3. 1998, zamítl s odůvodněním, že ve věci nebyly dány zákonem stanovené důvody pro povolení obnovy řízení. Proti uvedenému usnesení podali navrhovatelé odvolání po lhůtě, stanovené pro jeho podání, s tím, že požádali o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání z toho důvodu, že jejich právní zástupce onemocněl a byl hospitalizován. Okresní soud v Domažlicích vyzval právního zástupce, aby předložil originál rozhodnutí o pracovní neschopnosti a požádal ho o souhlas s tím, že se soud může obrátit na zdravotnické zařízení se žádostí o potvrzení jím sdělených informací. Na uvedenou výzvu právní zástupce nereagoval. Okresní soud v Domažlicích usnesením, čj. 6 C 159/97-19, ze dne 28. 5. 1998, návrh navrhovatelů na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítl. V odůvodnění pak uvedl, že usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o povolení obnovy řízení, bylo právnímu zástupci doručeno dne 8. 4. 1998, dne 12. 4. 1998 byl právní zástupce hospitalizován, což však doložil jen fotokopií rozhodnutí o pracovní neschopnosti. Soud však nemohl posoudit, zda hospitalizace právního zástupce byla náhlá a neočekávaná či zda byla předem naplánována a tedy ani skutečnost, zda měl právní zástupce možnost zajistit, aby odvolání podal místo něho substitut. Protože právní zástupce navrhovatelů neprokázal, že pro zmeškání lhůty existoval prominutelný důvod, jak vyplývá z ust. § 58 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), soud I. stupně návrh na prominutí zmeškání lhůty zamítl.
K odvolání navrhovatelů, kteří namítali, že náhlé onemocnění právního zástupce spojené s jeho ústavním léčením je vždy důležitým důvodem pro prominutí zmeškání lhůty a soud je povinen v takovém případě zmeškání lhůty prominout, rozhodoval ve věci Krajský soud v Plzni. Navrhovatelé v odvolání dále uváděli, že soud se navíc dopouští trestného činu, jestliže se opováží zjišťovat důvody, pro které byl právní zástupce účastníka ústavně léčen v nemocnici, neboť k tomu nemá žádné oprávnění a zcela zjevně překračuje svoji pravomoc. Žádali proto, aby Krajský soud v Plzni změnil usnesení soudu I. stupně a zmeškání lhůty prominul. Odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně postupoval správně podle § 58 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. V posuzované věci bylo usnesení soudu I. stupně, čj. 6 C 159/97-13, ze dne 27. 3. 1998, doručeno právnímu zástupci navrhovatelů dne 8. 4. 1998. Podáním ze dne 5. 5. 1998 podaným na poště v Plzni téhož dne a doručeným soudu I. stupně dne 6. 5. 1998 požádal zástupce navrhovatelů o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání s odůvodněním, že dne 12. 4. 1998 vážně onemocněl a dosud je nemocen a práce neschopen. Z fotokopie legitimace práce neschopného pojištěnce a z potvrzení Městské nemocnice Primaved Plzeň vyplývá, že právní zástupce navrhovatelů byl v nemocnici hospitalizován od 12. 4. 1998 do 21. 4. 1998. Lhůta k podání odvolání do usnesení z 27. 3. 1998 končila dne 23. 4. 1998. Onemocnění právního zástupce účastníka může být omluvitelným důvodem pro zmeškání lhůty k podání odvolání, ovšem v posuzované věci byl právní zástupce navrhovatelů z ústavního léčení, které mu nepochybně bránilo jménem účastníka jednat, propuštěn ještě před uplynutím lhůty k podání odvolání. Aniž by odvolací soud posuzoval zdravotní stav právního zástupce navrhovatelů, má za to, že do uplynutí lhůty k podání odvolání po propuštění z nemocničního léčení bylo v jeho možnostech učinit taková nezbytná opatření, tedy alespoň podání "blanketního odvolání" tak, aby práva účastníka, která je povinen hájit, nedoznala újmy. Jak vyplývá i z jiných věcí řešených před zdejším odvolacím soudem, jedná se u právního zástupce navrhovatelů o opakované hospitalizace a dlouhodobou pracovní neschopnost, během níž v jiných věcech, kde vystupoval jako advokát činil různé právní úkony. Na druhé straně je odvolacímu soudu známo, že přes trvající nepříznivý zdravotní stav neučinil žádné úkony směřující k tomu, aby v právních věcech, které převzal jako advokát, byl někým zastoupen. Krajský soud v Plzni proto usnesením, čj. 13 Co 598/99-54, ze dne 31. 8. 1999, potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně.
Proti tomuto usnesení podali navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jejich názoru byla uvedeným usnesením porušena jejich základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny a současně byl porušen čl. 95 Ústavy ČR. Porušení uvedených práv spatřovali navrhovatelé v tom, že odvolací soud vůbec nepřihlédl ke zdravotnímu stavu právního zástupce, který mu neumožňoval pracovat. Po odpadnutí překážky, již 14 dnů po propuštění z ústavního léčení pak ve smyslu § 58 odst. 1 o.s.ř. právní zástupce řádně požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a s touto žádostí spojil příslušný právní úkon. Stejně tak neodpovídá skutečnosti, že by právní zástupce v tomto období v jiných věcech činil právní úkony. Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil.
Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení. Krajský soud uvedl, že podle jeho názoru nebylo navrhovatelům odepřeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny a nebyl tak porušen ani čl. 95 Ústavy ČR. Pokud je namítáno porušení čl. 31 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči, neshledal soud žádnou souvislost s předmětem projednávané věci. Dále pak se soud odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ve věci tvrzení navrhovatelů, že Krajský soud uvádí "úmyslnou lež", tvrdí-li, že v době pracovní neschopnosti činil právní zástupce úkony v jiných věcech, pak Krajský soud uvedl, že přes vlastní tvrzení o trvající pracovní neschopnosti právní zástupce navrhovatelů činil právní úkony ve věcích vedených pod přesně uvedenými sp. zn. Krajský soud proto navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, byly porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv zaručených Listinou a namítali porušení Ústavy ČR, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházejí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Podstatou návrhu je polemika navrhovatelů se závěrem obecných soudů o tom, zda důvod, pro který byla zmeškána lhůta pro podání odvolání, je omluvitelný či nikoliv. Ústavní soud nezjistil pochybení obecných soudů v jejich posuzování předmětné věci. Podle ustanovení § 58 odst. 1 o.s.ř. je bezpochyby věcí posouzení soudu, zda byly naplněny důvody pro prominutí zmeškání lhůty k příslušnému úkonu. Z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že se podrobně zabývaly zkoumáním otázky, zda je cit. ustanovení naplněno. Výkon jejich oprávnění a rozhodnutí v mezích daných platnou právní úpravou nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny a nemohlo tak být ani porušeno ust. čl. 95 Ústavy ČR. Pokud jde o namítané porušení čl. 31 Listiny, Ústavní soud shodně s Krajským soudem v Plzni dospěl k závěru, že v předmětné věci nemohlo být porušeno právo navrhovatelů na ochranu zdraví a poskytování zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2000
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 630/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies