III. ÚS 257/2000

30. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 257/2000


Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. N., zastoupené JUDr. F. Z., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2000, sp. zn. 9 Co 66/2000, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 1999, sp. zn. 19 C 52/99, mimo ústní jednání dne 30. 5. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2000 (9 Co 66/2000) a spolu s ním též rozsudek Okresního soudu ve
Frýdku-Místku ze dne 5. listopadu 1999 (19 C 52/99-38) a v polemice s rozhodovacími důvody vyloženými obecnými soudy v jejich rozhodnutích, aniž by uvedla, o které z ústavně zaručených práv svůj návrh opírá, navrhla, aby Ústavní soud obě rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.
Z výroku sub. III rozsudku odvolacího soudu plyne, že stěžovatelka před skončením odvolacího jednání navrhla - pro případ, že její odvolání by nebylo úspěšné - aby odvolací soud proti svému rozhodnutí připustil dovolání; odvolací soud tomuto návrhu sice nevyhověl, nicméně přípustnost dovolání, za podmínek stanovených zákonem plyne z ust. § 239
odst. 2 o. s. ř.

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu) však stěžovatelka dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, a tím ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení III. ÚS 53/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 12., vydání 1., usn. č. 52, Praha 1999) založila nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech procesních prostředků (§ 75 odst. 1 zákona).

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, neboť důvody pro výjimečný postup [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona] shledány nebyly a stěžovatelka se jich ostatně ani nedovolávala.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 30. května 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. III. ÚS 257/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies