II. ÚS 90/2000

31. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti A. K., právně zastoupeného JUDr. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 1999, č. j. 5 To 690/99, t a k t o:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:


Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 14. 2. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 1999, č. j. 5 To 690/99, a to pro porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"), čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo jako nedůvodné zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. 2 T 142/98, v němž byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody.

Ústavní stížnost namítá porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Porušení spatřuje v tom, že obviněný, případně jeho obhájce má mít alespoň jednou v průběhu řízení možnost osobně klást svědkovi otázky. Svědek a zároveň poškozený, jehož výpověď stěžovatele usvědčuje, byl vyslechnut ještě před sdělením obvinění stěžovateli, později už nikoliv. Tím došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, práva na obhajobu a zásady rovnosti stran, zaručených čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny.

Poškozeným a zároveň svědkem, který stěžovatele mimo jiné důkazy částečně usvědčuje, byl občan Lotyšské republiky, jehož stěžovatel podle zjištění soudu uvedl do stavu bezbrannosti podáním alkoholu a Rohypnolu ve svém bytě a odcizil mu pas, peněžní částku 490 DM a další drobnosti. Poškozený byl na zpáteční cestě do své vlasti, žádné bydliště v ČR neměl, byl bez peněz a bez dokladů. Jeho výslech byl správně proveden jako úkon neodkladný a nic nemění na tom skutečnost, že se tento poškozený zdržoval ještě několik dní na území ČR, než mu jeho velvyslanectví vystavilo nový doklad k opuštění území ČR. Před svým výslechem byl náležitě jako svědek poučen, jeho výslech probíhal za účasti tlumočnice z jazyka ruského, který svědek bez problémů ovládá. Po procesní stránce nebylo překážek k použití jako důkazu u hlavního líčení výpovědi tohoto svědka přečtením podle § 211 odst. 2 tr. řádu, který zakotvuje přípustné výjimky ze zásady ústnosti řízení. Šlo ostatně pouze o jeden z řady dalších důkazů usvědčujících stěžovatele.

Ústavní soud si vyžádal trestní spis od Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 142/98, jakož i vyjádření tohoto soudu. Rovněž si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě. Oba soudy se ztotožnily ve svém vyjádření v tom, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy a dále, nerespektují-li tyto orgány podmínky dané právními předpisy, v daném případě trestním řádem. Pokud tyto podmínky byly zachovány, nepřísluší Ústavnímu soudu do hodnocení provedeného dokazování a rozhodování zasahovat.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost ve smyslu ust. § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 31. května 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 90/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies