II. ÚS 140/2000

31. 05. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky, o ústavní stížnosti stěžovatelky České obce sokolské, zastoupené JUDr. J. M., advokátem, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 30. 12. 1999, Zn 2321/99, takto:


Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 7. 3. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, která byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 30. 12. 1999, zn. 2321/99, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu OOP Nový Jičín ze dne 8. 10. 1999, č. j. ORNJ-2662/NJ-TČ-99, o odložení věci podle § 159 odst. 1 trestního řádu s odůvodněním, že byla zkrácena na svých právech rozhodnutím Katastrálního úřadu v Novém Jičíně ze dne 20. 9. 1995 a pracovnice tohoto katastrálního úřadu JUDr. D.P., která dotčené rozhodnutí vydala, nesporně vystupovala jako veřejný činitel a tímto jednáním se dopustila trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1 trestního zákona a svým postupem zkrátila stěžovatelku na jejich právech jako orgán veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost odpovídá všem formálním požadavkům stanoveným zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a s ohledem na obsah ústavní stížnosti si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení.
Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2000 uvedlo, že trvá na svém právním názoru, že pracovnice Katastrálního úřadu v Novém Jičíně se nedopustila trestného činu, přestupku nebo jiného správního deliktu. Stěžovatelka na svých právech ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny zkrácena nebyla. Návrh ústavní stížnosti by mohl být směřován proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Novém Jičíně, č. j. 112 V11-1459/95, ze dne 29. 5. 1995. Stěžovatelka však nevyužila svého práva ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny a v zastoupení poškozené TJ SOKOL Frenštát pod Radhoštěm nepodala příslušnou určovací žalobu u věcně a místně příslušného soudu, jak byla poučena v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1996, č. j. 22 Ca 848/95- 17. Proto účastník řízení navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
Vedlejší účastník řízení JUDr. D. P. ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 25. 4. 2000 uvedla, že věcné právo vlastníka, vzniklé dnem vkladu do katastru nemovitostí, nemůže být zpochybněno jinak než určovací žalobou. Katastrální úřad přezkoumává oprávnění nakládat s předmětem kupní smlouvy dle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a katastrálnímu úřadu tedy nenáleží přezkoumávat předloženou smlouvu z hlediska posouzení její platnosti. Tímto by se mohl zabývat toliko příslušný obecný soud, a to k návrhu osob, které jsou ve svých právech dotčeny.Vedlejší účastnice má za to, že při výkonu své pravomoci svou nedbalostí nezmařila ani podstatně neztížila splnění důležitého úkolu stěžovatele. Rovněž ve svém rozhodování ve věci nejednala v úmyslu způsobit někomu škodu nebo získat majetkový prospěch a navrhla zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně chráněných práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že okolnosti, uvedené v ústavní stížnosti, nemohou podstatu a tedy ani ústavnost napadeného usnesení zásadním způsobem zpochybnit a ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení § 158 a násl. Dojde-li státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak (§159 odst. 1 trestního řádu). V dané věci postupovaly orgány činné v trestním řízení podle zákonných ustanovení trestního řádu, stěžovatelka měla možnost podat proti jejich rozhodnutí stížnost, jež byla rovněž vyřízena v souladu se zákonem.
Ústavní soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí státního zastupitelství, když není součástí jeho soustavy stejně jako soustavy obecných soudů. Do rozhodování učiněného v rámci těchto státních orgánů může (je oprávněn) zasáhnout pouze jenom tehdy, jde-li o takto porušené základní právo či svobodu vymezené ústavně právními předpisy nebo mezinárodními smlouvami z hlediska čl. 10 Ústavy ČR. Z okolností případu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v neprospěch stěžovatelky porušily některá ustanovení Listiny nebo Ústavy ČR.
Pokud stěžovatelka namítá porušení čl. 36 odst. 2 Listiny, Ústavní soud konstatuje, že tento článek Listiny stanoví právo na soudní a jinou právní ochranu. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Toto uvedené právo nebylo postupem okresního státního zastupitelství porušeno. Stěžovatelce bylo umožněno, aby se obrátila se svou věcí na nezávislý soud, který by o ní jednal a vydal příslušné rozhodnutí. Stěžovatelka však svého práva nevyužila a nepodala příslušnou určovací žalobu u věcně a místně příslušného soudu, jak byla poučena v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 12. 1996, č. j. 22 Ca 848/95-17.
Ve skutečnosti, že okresní státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení citovaných ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatelky, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje (usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 84/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 14, ročník 1999 - II. díl, str. 291 - 293).
Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí okresního státního zastupitelství bylo vydáno v rámci příslušných ustanovení trestního řádu, bylo odpovídajícím způsobem odůvodněno a na toto odůvodnění Ústavní soud odkazuje.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout pro jeho zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. 5. 2000

Vojtěch Cepl
předseda II. senátu Ústavního soudu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 140/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies