I. ÚS 331/98 - K účinnosti <span class="highlight"><span class="highlight">smlouvy</span></span> o převodu <span class="highlight"><span class="highlight">nemovitostí</span></span>

12. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní

Právní věta

S ohledem na ust. § 133 odst. 2 občanského zákoníku je totiž nutné oddělit závazkověprávní (obligační) účinky prodeje vyvolané kupní smlouvou od věcněprávních (věcných) účinků vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, kterým se konstituuje vlastnictví k nemovité věci; k účinkům vkladu, jež jsou s ním bezprostředně spojeny, může dojít pouze následně po účincích vyvolaných smlouvou, neboť ke vkladu dochází právě na základě smlouvy. Podle názoru Ústavního soudu je proto zřejmé, že se smluvní strany převodu nemohou od této zásady odchýlit a časovou následnost závazkověprávních a věcněprávních účinků fakticky zaměnit. Vzhledem k tomu, že kupní smlouva zakládá synallagmatický právní vztah obsahující vzájemná plnění, je i zánik práv a povinností ze závazkového vztahu účastníků kupní smlouvy vázán - v souzené věci - na podmínku, jejíž splnění je nemožné, tedy na podmínku, že účinnost smlouvy nastává vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.Podle ust. § 36 odst. 1 občanského zákoníku se k takové podmínce nepřihlíží. Proto není možné souhlasit se závěrem katastrálního úřadu, který vychází ze "zjištění", že předmětná kupní smlouva není ke dni podání návrhu na vklad účinná, neboť účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální úřad vloží podle ní právo do katastru nemovitostí. Za splnitelnou odkládací podmínku, s níž rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem v podstatě operuje, nelze považovat parafrázi ustanovení § 47 odst. 1 a § 133 odst. 2 občanského zákoníku (obsaženou v kupní smlouvě), že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu smluvních stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí".

Vyjádřeno jinými slovy, lze dodat, že podle poznatků soudní praxe není běžné, že by účastníci smlouvy v ní sjednávali - co do účinnosti smlouvy - tzv. odkládací podmínku. Pravidlem bývá opak, neboť obvykle se ve smlouvách různě parafrázuje text ustanovení § 133 odst. 2 (popř.§ 47 odst. 1) občanského zákoníku . Typické bývá ujednání, že "smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru". Takové ujednání je však z hlediska jím zamýšlených účinků zpochybnitelné; je-li smlouva perfektní, pak je i účinná bez ohledu na to, že samo vlastnictví se nabývá až intabulací, tj. vkladem do katastru.

(Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19.07.2000 sp. zn. I. ÚS 331/98)

Text judikátu

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti JUDr. J.V.
a A.V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
21. 5. 1998, č.j. 45 Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu
v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 1997, č.j. 21011 V112-4205/97,
takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 1998, č.j. 45
Ca 53/98-32, a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem ze
dne 28.11.1997, č.j. 21011 V112-4205/97, se zrušují.


Odůvodnění
Katastrální úřad v Ústí nad Labem ve správním řízení konaném
podle zákona č.71/1967 Sb., o správním řízení, rozhodl podle
ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve věci návrhu
na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí
České republiky ze dne 29. 10. 1997 podle kupní smlouvy uzavřené
dne 27. 10. 1997 mezi J. Š. a stěžovateli tak, že se návrh na
vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítá.
V odůvodnění tohoto rozhodnutí katastrální úřad zejména uvedl, že
předložená kupní smlouva není ke dni podání návrhu na vklad
účinná. Účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální úřad vloží
podle ní právo do katastru. Od 1. 1. 1993 podle zákona č.
264/1992 Sb. již není k účinnosti smluv, kterými vzniká, mění se
nebo zaniká právo k nemovitostem, třeba rozhodnutí státního
orgánu. Proto tyto smlouvy nabývají účinnosti zpravidla svým
uzavřením. Není prý samozřejmě vyloučeno, aby smluvní strany
vázaly účinnost (roz. smlouvy) na splnění odkládací podmínky.
Nicméně smlouvy, podle kterých se provádí vklad do katastru, musí
být účinné v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení o vkladu
práva do katastru, protože k tomuto dni vznikají podle § 2 zákona
č.265/1992 Sb. právní účinky vkladu.

V konkrétním případě je tedy rozhodné datum 29. 10. 1997
(roz. datum doručení návrhu), ale účastníci předložené smlouvy
posunuli její účinnost až za tento okamžik. Katastrální úřad,
který zkoumá skutečnosti podmiňující povolení vkladu práva do
katastru nemovitostí ke dni podání návrhu na vklad, nemůže kladně
rozhodnout o vkladu vlastnického práva a vložit do katastru takové
právo podle neúčinné smlouvy. Ke dni podání návrhu na vklad tedy
chybí listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu
odůvodňovala. Proto katastrálnímu úřadu nezbylo než návrh na vklad
do katastru nemovitostí zamítnout.

Citované rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem
potvrdil v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajský soud v Praze, který
jím rozhodl o opravném prostředku stěžovatelů, podaném proti němu.
V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že podle čl. VI, bodu 3 kupní
smlouvy ze dne 24. 10. 1997, kterou J. Š. prodává navrhovatelům
parcely p.č. 158 o výměře 404 m2 a p.č. 159 o výměře 2 813 m2
v k.ú. R., zapsané na listu vlastnictví č.57 pro katastrální území
R., obec M., okres Ústí nad Labem, za kupní cenu 10.730,28,- Kč,
nastává platnost této smlouvy dnem podpisu smluvních stran a její
účinnost vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Z toho vyplývá, že kupní smlouva ze dne 24. 10. 1997 nebyla ke dni
podání návrhu na vklad u katastrálního úřadu (tj. k 29. 10. 1997)
účinná, a že nenabyla účinnosti až dosud, což nezpochybňují ani
navrhovatelé.

Krajský soud dále poukázal na ustanovení § 44 odst. 1
občanského zákoníku, podle něhož "je smlouva uzavřena okamžikem,
kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Tímto
okamžikem vznikají mezi smluvními stranami práva a povinnosti.
Uzavřením smlouvy nabývá smlouva zásadně i účinnosti, přičemž není
vyloučeno, aby si účastníci smlouvy smluvili účinnost smlouvy
jinak. V daném případě účastníci smlouvy stanovili účinnost kupní
smlouvy dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
S ohledem na právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí,
musí být smlouva, podle které se převádí nemovitá věc, účinná
nejpozději v době podání návrhu na vklad". V daném případě byl
však podán návrh na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy,
která nejen ke dni podání tohoto návrhu, nýbrž až dosud, nenabyla
účinnosti. Proto soud sdílí závěr katastrálního úřadu, že
vlastnické právo podle neúčinné smlouvy nelze do katastru
nemovitostí vložit.
Podle názoru krajského soudu je tedy neakceptovatelné mínění
stěžovatelů, že smlouva o převodu nemovitostí nabývá účinnosti
teprve vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí není
totiž rozhodnutím, kterým by smlouva ve smyslu § 47 odst. 1
občanského zákoníku nabývala účinnosti; smlouva musí být totiž
účinná nejpozději v době podání návrhu na vklad, neboť právní
účinky vkladu se váží ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen
katastrálnímu úřadu. Ostatně ani žádný zákon nestanoví, že by
účinnost smlouvy o převodu nemovitostí evidovaných v katastru měla
být vázána na rozhodnutí o povolení vkladu.

Krajský soud konečně dodal, že předmětem kupní smlouvy ze dne
24. 10. 1997 jsou nemovitosti - pozemky, které jsou podle § 2
odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, předmětem evidence v katastru nemovitostí, takže poukaz
stěžovatelů na ustanovení čl. II zákona č. 89/1996 Sb., resp. na
§ 133 odst. 3 občanského zákoníku, je bezpředmětný.

V záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze
a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem napadli
stěžovatelé ústavní stížností. V ní tvrdí, že pravomocným
rozhodnutím ve věci bylo porušeno jejich právo zaručené Listinou
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to čl. v 2 odst.
2 a 3, v čl. 3 odst. 3, v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1 a dále
v čl. 90 Ústavy České republiky.
Stěžovatelé především uvádějí, že katastrální úřad
přezkoumává podle ustanovení § 5 odst. 2 katastrálního zákona
listinu, která je podkladem pro povolení vkladu do katastru,
z hlediska oprávnění účastníků s předmětem smlouvy nakládat,
zjišťuje, zda je úkon učiněn v předepsané formě, zda smluvní
projevy účastníků jsou dostatečně určité a srozumitelné a zda
smluvní volnost není omezena. Podle § 5 odst. 3 katastrálního
zákona katastrální úřad toho, kdo listinu předložil, na zjištěné
nedostatky v listinách upozorní a stanoví přiměřenou lhůtu
k jejich odstranění. Zákon tak určuje postup státního orgánu při
výkonu jeho pravomoci. Došlo-li k zamítnutí návrhu na vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí jen proto, že kupní
smlouva nebyla ke dni podání návrhu na vklad účinná, překročil tím
katastrální úřad při svém rozhodování meze stanovené zákonem.
Státní moc však lze uplatňovat jen v případech a v mezích
stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

Stěžovatelé dále upozorňují na to, že podrobnější postup
příslušného orgánu republiky při vkladu, záznamu a poznámce
upravuje vyhl. č. 190/1996 Sb. V ust. § 34 odst. 7 této vyhlášky
je upraven postup katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu.
Katastrální úřad zjistí, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně
o písemné projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem
k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo se omezuje.
Projev vůle považuje katastrální úřad za zjištěný, jestliže jejich
vlastnoruční podpisy na prvopisu smlouvy byly úředně ověřeny.
Zkoumání účinnosti smlouvy jde nad rámec mezí stanovených zákonem,
neboť podle ustanovení § 133 odst. 2 obč. zák., převádí-li se
nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do
katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak. Právní účinky vkladu pak vznikají na
základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh
na vklad byl doručen příslušnému orgánu republiky (§ 2 odst. 3,
věta prvá, zák. č. 265/1992 Sb. v platném znění). To, co
katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, je obsaženo
v ust. § 5 odst. 1 zák. č. 90/1996 Sb. O účinnosti smlouvy se toto
ustanovení nezmiňuje.

Stěžovatelé po té vyslovují názor, že dokud na kupujícího
nepřešlo vlastnické právo z uzavřené kupní smlouvy, nemůže
nakládat s věcí jako vlastník a smlouva proto nemůže být účinná.
Dovozuje-li prý krajský soud, že "uzavřením smlouvy nabývá smlouva
zásadně i účinnosti - s odkazem na ust. § 44 odst. 1 občanského
zákoníku - pak není schopen rozlišit uzavření smlouvy od její
účinnosti, neboť smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu
na uzavření smlouvy nabývá účinnosti".

Stěžovatelé dodávají, že zamítnutí návrhu na vklad
a potvrzující rozsudek mají za následek, že stěžovatelé jsou
nuceni činit, co zákon neukládá, tj. upravit vznik účinnosti kupní
smlouvy v rozporu se zákonem (§ 133 odst. 2 obč. zák.). "Postup
obou účastníků" tak brání stěžovatelům získat do vlastnictví
nemovitosti v kupní smlouvě uvedené jen proto, že konali v souladu
s ust. § 133 odst. 2 obč. zák. a účinnost smlouvy vázali na vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Svoji ústavní stížnost uzavírají stěžovatelé tím, že právo na
soudní ochranu předpokládá kvalifikované rozhodnutí soudu.
Jestliže soudu není známa skutečnost, kdy nastává účinnost smlouvy
a tvrdí-li v odůvodnění rozsudku, že s ohledem na právní účinky
vkladu práva musí být smlouva účinná nejpozději v době podání
návrhu na vklad, pak prý právo na soudní ochranu pozbývá v daném
případě svého významu.
Stěžovatelé proto navrhli, aby byla obě napadená rozhodnutí
zrušena a prohlásili, že souhlasí s tím, aby bylo v řízení před
Ústavním soudem od ústního jednání upuštěno.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení
- Katastrální úřad v Ústí nad Labem a Krajský soud v Praze.

Katastrální úřad v Ústí nad Labem zejména uvedl, že kupní
smlouvu uzavřenou mezi J. Š. a manžely V. přezkoumal z hlediska
požadavků ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb. dle znění platného
v době rozhodnutí. Stěžovatelé však ve svém podání citují zákon
platný před novelizací provedenou zákonem č. 90/1996 Sb. Navíc
zřejmě zaměňují název zákona č. 265/1992 Sb. s názvem
zákona č. 344/1992 Sb. Co se týče argumentace ustanovení § 34
vyhlášky 190/1996 Sb., nelze ji podle názoru katastrální úřadu
použít proto, že uvedené ustanovení upravuje jen způsob, jakým se
má při přezkumu listin před rozhodnutím postupovat, a neurčuje
kritéria přezkumu. Vysvětlení, proč došlo k zamítnutí návrhu na
vklad, je obsaženo (kromě napadeného rozhodnutí) také v průvodním
dopisu zaslaném krajskému soudu dne 19. 1. 1998. Katastrální úřad
závěrem uvedl, že nepřekročil rozsah přezkumu, který je mu uložen
zákonem, a že stěžovatelé měli právo se proti jeho rozhodnutí
odvolat, čehož využili. Na konání ústního jednání před Ústavním
soudem katastrální úřad netrvá.

Krajský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění
napadeného rozsudku a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Současně
sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Vedlejší účastník J. Š. se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Pouze sdělil, že na ústním jednání netrvá.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti i obsah ústavní
stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že je důvodná, i když
i z jiných příčin, než uvádějí stěžovatelé.

Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatelé zejména
namítají, že v souladu se zákonem vázali účinnost smlouvy (jak
vyplývá z ustanovení § 133 odst. 2 občanského zákoníku) na vklad
do katastru nemovitostí, takže byly splněny podmínky povolení
tohoto vkladu. Oproti tomu Katastrální úřad v Ústí nad Labem
uvedl, že přezkoumal předmětnou kupní smlouvu podle požadavků
stanovených v § 5 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění,
a shledal, že podmínky vkladu nejsou splněny, neboť chybí listina,
která by povolení vkladu odůvodňovala. Je tomu tak prý proto, že
účastníci vázali účinnost smlouvy na splnění odkládací podmínky,
podle níž účinnost posunuli až za rozhodný okamžik, jímž je datum
podání návrhu na vklad práva do katastru, neboť právní účinky
vkladu vznikají již ke dni podání návrhu na jeho provedení.

S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje.

1) Odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu postrádá v prvé
řadě - v rozporu s ustanovením § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení - uvedení konkrétních právních norem, zejména
příslušné části ustanovení § 5 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění
pozdějších předpisů, jakož i ustanovení dalších právních předpisů,
zejména občanského zákoníku, na základě kterých ke svému
rozhodnutí dospěl. Proto lze dále jen usuzovat, že důvodem
zamítnutí návrhu na vklad je - vzhledem ke znění předposlední věty
odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu, že "k tomuto dni chybí
listina - účinná kupní smlouva - která by povolení vkladu
odůvodňovala" - nesplnění podmínky uvedené v ustanovení § 5 odst.
1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb. a že tento (pravděpodobný) závěr
opřel katastrální úřad o ujednání v kupní smlouvě, ve kterém
stěžovatelé a vedlejší účastník vázali účinnost smlouvy (jinak
zřejmě nabývanou dle ust. § 44 občanského zákoníku již okamžikem
jejího uzavření) na splnění odkládací podmínky ve smyslu ust. §
36 obč. zák.
Jestliže katastrální úřad dospěl k tomuto závěru úvahou
založenou na shora uvedených ustanoveních zákona, Ústavní soud
usuzuje, že (úřad) svým rozhodnutím ve svých důsledcích porušil
právo stěžovatele na spravedlivý proces, vyjádřené zejména v čl.
36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Je tomu tak proto, že jeho právní závěr
(že návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí se
zamítá, neboť ke dni jeho podání chybí listina, tj. účinná kupní
smlouva, která by povolení vkladu odůvodňovala) je v zásadním
nesouladu se skutkovým zjištěním vyplývajícím z ujednání v kupní
smlouvě, že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu smluvních
stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do katastru
nemovitostí" (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS
84/94 - č. 34, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek
3, Praha C. H. Beck ,1995, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 116/95 - č. 79, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR,
svazek 4, Praha C. H. Beck, 1995). S ohledem na ust. § 133 odst.
2 občanského zákoníku je totiž nutné oddělit závazkověprávní
(obligační) účinky prodeje vyvolané kupní smlouvou od
věcněprávních (věcných) účinků vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí, kterým se konstituuje vlastnictví k nemovité
věci; k účinkům vkladu, jež jsou s ním bezprostředně spojeny, může
dojít pouze následně po účincích vyvolaných smlouvou, neboť ke
vkladu dochází právě na základě smlouvy. Podle názoru Ústavního
soudu je proto zřejmé, že se smluvní strany převodu nemohou od
této zásady odchýlit a časovou následnost závazkověprávních
a věcněprávních účinků fakticky zaměnit. Vzhledem k tomu, že kupní
smlouva zakládá synallagmatický právní vztah obsahující vzájemná
plnění, tj. konkrétní vzájemná práva a povinnosti obou stran
s následky zániku práv jednoho z účastníků při vzniku práv druhého
účastníka či zániku povinnosti jejím splněním, je proto i zánik
práv a povinností ze závazkového vztahu účastníků kupní smlouvy
vázán - v souzené věci - na podmínku, jejíž splnění je nemožné,
tedy na podmínku, že účinnost smlouvy nastává vkladem vlastnického
práva do katastru nemovitostí. Podle ust. § 36 odst. 1 občanského
zákoníku se k takové podmínce nepřihlíží. Proto není možné
souhlasit se závěrem katastrálního úřadu, který vychází ze
"zjištění", že předmětná kupní smlouva není ke dni podání návrhu
na vklad účinná, neboť účinnosti má nabýt až dnem, kdy katastrální
úřad vloží podle ní právo do katastru nemovitostí. Za splnitelnou
odkládací podmínku, s níž rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí
nad Labem v podstatě operuje, nelze považovat parafrázi ustanovení
§ 47 odst. 1 a § 133 odst. 2 občanského zákoníku (obsaženou
v kupní smlouvě), že "platnost této smlouvy nastává dnem podpisu
smluvních stran; její účinnost vkladem vlastnického práva do
katastru nemovitostí". Názor katastrálního úřadu stěží obstojí,
pokud má být zjištěná skutečnost jediným důvodem pro zamítnutí
návrhu na vklad. Jestliže katastrální úřad z tohoto důvodu
považoval podmínky ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) shora
citovaného katastrálního zákona (které má patrně na mysli) za
nesplněny, a proto návrh na vklad do katastru nemovitostí zamítl,
porušil tím právo stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť jako
orgán vykonávající státní moc je při svých rozhodnutích vázán
zákonem.

(Vyjádřeno jinými slovy, lze dodat, že podle poznatků soudní
praxe není běžné, že by účastníci smlouvy v ní sjednávali - co do
účinnosti smlouvy - tzv. odkládací podmínku. Pravidlem bývá opak,
neboť obvykle se ve smlouvách různě parafrázuje text ustanovení
§ 133 odst. 2 (popř.§ 47 odst. 1) občanského zákoníku. Typické
bývá ujednání, že "smlouva nabývá účinnosti vkladem do katastru".
Takové ujednání je však z hlediska jím zamýšlených účinků
zpochybnitelné; je-li smlouva perfektní, pak je i účinná bez
ohledu na to, že samo vlastnictví se nabývá až intabulací, tj.
vkladem do katastru. Těmito úvahami se však katastrální úřad
neřídil.)
2) Jestliže však Katastrální úřad v Ústí nad Labem vychází
z jiných skutečností a z jiných právních předpisů - než
z ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., a ust.
§ 36 a § 44 občanského zákoníku, což Ústavní soud nepředpokládá
- jeho závěr rovněž obstát nemůže, pokud je v odůvodnění svého
rozhodnutí neuvedl. Také stav, kdy odůvodnění správního rozhodnutí
postrádá náležitosti uvedené v § 47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.
totiž může vést ve svých důsledcích k tomu, že se stává
nepřezkoumatelným, a proto může představovat a zpravidla také
představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu
a jinou ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod.

3) Rovněž Krajský soud v Praze se k odvolání stěžovatelů
v zásadě zabýval jen úvahou, že smlouva, podle které se převádí
vlastnické právo k nemovité věci, musí být s ohledem na právní
účinky vkladu účinná nejpozději v den podání návrhu na vklad.
V daném případě byl podán návrh na vklad podle smlouvy, která prý
nejen nebyla účinná ke dni podání návrhu, ale "nenabyla účinnosti
dosud". Proto krajský soud rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Z odůvodnění napadeného rozsudku je pak patrno, že krajský soud
shledal právní názor Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem
správným, protože stěžovatelé a vedlejší účastník stanovili
účinnost kupní smlouvy až dnem vkladu vlastnického práva do
katastru. Tím byla smluvena účinnost smlouvy jinak, než jak
nastává ze zákona uzavřením smlouvy, ke kterému dochází podle §
44 odst. 1 obč. zák. okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření
smlouvy nabývá účinnosti.

Právní závěr krajského soudu o neúčinnosti smlouvy, uzavřené
mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, tak vychází především
z možnosti sjednat účinnost smlouvy odlišně. Na čem však soud
v daném konkrétním případě svou úvahu založil a jak interpretoval
normy občanského práva hmotného se zřetelem na tuto souzenou věc,
však již v odůvodnění svého rozhodnutí blíže neuvádí. Vzhledem
k tomu, že však obecný soud nepopírá, že by předmětná kupní
smlouva byla právním úkonem vyhovujícím všem náležitostem kladeným
na ni normami občanského práva hmotného, lze stěží souhlasit
s jeho závěrem, že smlouva není účinná, protože účastníci účinnost
smlouvy stanovili až dnem vkladu; tento závěr opomíjí výklad
právního úkonu (vycházející zejména z ustanovení § 34, §35 a § 36
občanského zákoníku); takovým právním úkonem je též kupní smlouva
obsahující všechny podstatné náležitosti stanovené zejména v ust.
§ 588 části osmé občanského zákoníku, uzavřená v souladu
s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, zejména
s ustanoveními § 43a - § 46. Smlouvou v tomto smyslu je
i konkrétní kupní smlouva uzavřená mezi stěžovateli a vedlejším
účastníkem, takže nelze souhlasit s podrobněji neodůvodněným
závěrem krajského soudu, že smlouva není účinná, protože účastníci
účinnost smlouvy stanovili až dnem vkladu. To by totiž znamenalo,
právě vzhledem k příčinné souvislosti a k časové návaznosti úkonů
účastníků (uzavření smlouvy a podání návrhu na vklad) a následného
úkonu katastrálního úřadu, kterým je povolení vkladu a provedení
zápisu do katastru nemovitostí (jak je již obdobně pojednáno na
jiném místě), že projevy v ní obsažené, s nimiž zákon vznik, změnu
a zánik práv spojuje, tyto účinky dosud nevyvolaly, ani
v budoucnu nevyvolají. Z napadeného rozsudku krajského soudu
důsledně vzato vyplývá, že krajský soud dovodil irelevanci,
popř.nezrealizovatelnost právního úkonu - tedy smlouvy uzavřené
mezi stěžovateli a vedlejším účastníkem, neboť nemůže vyvolat jimi
zamýšlené účinky. Takový právní formalizmus a přehnané nároky na
formulaci smlouvy však nelze z ústavněprávního hlediska
akceptovat, neboť evidentně zasahují do smluvní svobody občana,
vyplývající z principu priority občana nad státem, jak je upraven
v čl. 1 Ústavy a z principu smluvní volnosti ve smyslu čl. 2 odst.
4 Ústavy a v korespondujícím ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny.

V této souvislosti lze dodat, že z odůvodnění rozsudku
krajského soudu nelze seznat, že by se byl blíže zabýval
argumentem katastrálního úřadu, týkajícím se odložení účinnosti
smlouvy v důsledku odkládací podmínky, tedy institutu, podle něhož
lze vázat vznik, změnu či zánik práv na to, zda nastane určitá
skutečnost či nikoli. V tomto směru lze spatřovat mezeru
v odůvodnění napadeného rozsudku, nehledě k tomu, že obecný soud
např. nezkoumal otázku řádného odůvodnění rozhodnutí katastrálního
úřadu se zřetelem na ust. § 47 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení.

Pokud napadený rozsudek krajského soudu odkazuje na
irelevantnost ust. § 47 odst. 1 obč. zák., Ústavní soud toliko
poznamenává, že toto ustanovení, upravující účinnost smlouvy
rozhodnutím příslušného orgánu, se stalo v důsledku novelizace
občanského zákoníku zákonem č. 509/1991 Sb. a účinností zákona č.
265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv
k nemovitostem, obsoletním. Je zřejmé, že případy, kdy k nabytí
vlastnického práva (případně jiných věcných práv), k nemovitostem
je třeba rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu, nespadají svou
povahou pod právní režim ustanovení § 47 obč. zák.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že je nutno
poskytnout stěžovatelům ústavní ochranu, neboť i rozhodnutím
Krajského soudu v Praze došlo k porušení práva stěžovatelů na
spravedlivý proces ve smyslu čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv
a svobod, která je podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má
přednost před zákonem.

Dalšími námitkami stěžovatelů o porušení jiných ústavně
zaručených práv a svobod se již Ústavní soud nezabýval, neboť by
to bylo nadbytečné. Jen pro úplnost lze dodat, že námitku, podle
níž katastrální úřad překročil jako státní orgán při svém
rozhodování meze stanovené zákonem, konkrétně zákonem č. 265/1992
Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,
vznesli stěžovatelé až v ústavní stížnosti, takže předmětem
jednání u krajského soudu nebyla.
Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a)
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí
Katastrálního úřadu v Ústí nad Labem a napadený rozsudek Krajského
soudu v Praze podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona
citovaného zákona zrušil.


Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 12. 6. 2000


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 331/98, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies