IV. ÚS 306/2000

13. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ


Ústavního soudu


Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. K.H., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2000, sp. zn. 12 Co 1039/99 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 12. 4. 1999, č.j. 23 C 122/97-52,


takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:


Dne 17. 5. 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2000, sp. zn. 12 Co 1039/99 a rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 12. 4. 1999, č.j. 23 C 122/97-52, kterými byl pravomocně zamítnut její návrh na určení, že na ní přešlo právo nájmu bytu č. 9 v Plzni, B. 6.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na vyslovení přípustnosti dovolání, nicméně svým postupem stěžovatelka vytvořila stav, kdy může využít tzv. podmíněně přípustné dovolání ve smyslu § 239 odst. 2 o.s.ř. Z podané stížnosti vyplývá, že dovolání podáno bylo. I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá navrhovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně svého práva poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou.

Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelky, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.


Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.





V Brně dne 13. 6. 2000

JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 306/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies