III. ÚS 23/2000

15. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 23/2000


Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V., spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. S., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 1999, sp. zn. 5 Cmo 216/99, a usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne
23. července 1999, sp. zn. C. 11542 F 5436/99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne
30. září 1999 (5 Cmo 216/99-90) ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23. července 1999 (C. 11542 F 5436/99) s tím, že obecné soudy obou stupňů porušily čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když zamítly její návrh na zápis změn zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě, oddíl C vložka 11542, na základě rozhodnutí valné hromady společníků společnosti konané dne 18. května 1996, tedy před účinností novely zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) č. 142/1996 Sb. Porušení označeného článku Listiny základních práv a svobod stěžovatelka spatřuje v tom, že valná hromada společníků společnosti, která rozhodla mimo jiné o zvýšení základního jmění společnosti, se konala před účinností novely obchodního zákoníku (zák. č. 513/1991 Sb. ve znění zákona č. 142/1996 Sb.), kdy tehdy platná právní úprava nevyžadovala o průběhu valné hromady pořízení notářského zápisu. Vzhledem k tomu, že se jedná o skutečnost zapisovanou do obchodního rejstříku [§ 28 odst. 2 písm. c) obch. zák.], podala dne 18. 2. 1999 stěžovatelka jako společnost návrh na zápis této skutečnosti (změny výše základního jmění a podíl společníků) do příslušného obchodního rejstříku.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě (C. 11542 F 5436/99) a z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů obou stupňů se podává, že jak Krajský obchodní soud v Ostravě, tak Vrchní soud v Olomouci se ve svém rozhodnutí vypořádaly se všemi rozhodnými skutečnostmi a svá rozhodnutí také náležitým a zákonem přikázaným způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.), přičemž nelze přehlédnout, že s ohledem na ustanovení čl. II bod 2 zák. č. 142/1996 Sb. bylo lze rozhodnout o zápisu změn do příslušného obchodního rejstříku pouze v těch věcech, k nímž ke dni účinnosti zákona bylo řízení zahájeno k návrhu.

Obecné soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na ústavně souladné interpretaci platného zákona, a proto takovýto postup nelze hodnotit jinak, než jako postup souladný s ústavními principy soudního řízení.V této souvislosti Ústavní soud podotýká, že v souladu s ustanovením § 28 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb. je navrhovatel povinen podat návrh na zápis změn v obchodním rejstříku bez zbytečného odkladu po provedení těchto změn, tedy poté, kdy navrhovatel disponuje všemi potřebnými listinami, které je nutno k návrhu do obchodního rejstříku doložit; stěžovatel předložením návrhu s opožděním téměř tří let tento příkaz zákona nesplnil, a proto s přihlédnutím k důvodům již zmíněným byla jeho ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [§ 43 odst. 2
písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. června 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 23/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies