III. ÚS 649/99

15. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

III. ÚS 649/99


Ústavní soud rozhodl dne 15. 6. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P., spol. s r. o., zastoupené JUDr. B. S., advokátkou, proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. srpna 1995, sp. zn. 95144, a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. října 1999, sp. zn. 0.95144, spolu s návrhem na zrušení přílohy A. k § 248 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., v platném znění, v části "Průmyslové vlastnictví" (ochranné známky), zakotvené do občanského soudního řádu novelou, provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.


Odůvodnění

Stěžovatelka se ústavní stížností podanou dne 27. 12. 1999 a doplněnou podáním ze dne 30. 5. 2000 domáhá zrušení rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
22. srpna 1995 (95144) a rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
22. října 1999 (0.95144-94) a dále zrušení přílohy A. k § 248 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. v části "Průmyslové vlastnictví (ochranné známky)", zakotvené do občanského soudního řádu novelou provedenou zákonem č. 519/1991 Sb. s tím, že rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví, potvrzeným rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, jímž nebyl povolen zápis ochranné známky stěžovatelky, porušil Úřad průmyslového vlastnictví čl. 17 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka polemizuje s právními závěry obsaženými v rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, resp. předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, týkající se možnosti (nemožnosti) zápisu navrhované slovní ochranné známky "SEMTEX".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z předložené ústavní stížnosti stěžovatelky Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví, resp. předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým nebyl povolen zápis ochranné známky, bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 36 odst. 2 a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, neboť napadená rozhodnutí jí nikterak nebrání ani v provozování podnikatelské činnosti ani v užívání dosud užívaného označení jejích výrobků. Úřad průmyslového vlastnictví, resp. předseda Úřadu průmyslového vlastnictví svá rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil a uvedl důvody, na základě kterých své rozhodnutí vydal; Ústavní soud proto neshledal, že by napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci byla vydána na základě protiústavního postupu těchto orgánů nebo na základě ústavně nekonformní aplikace zákona. Důvody stěžovatelkou rozvedené v její ústavní stížnosti proto Ústavní soud posoudil jako pouhou polemiku s právními závěry správního orgánu, které však na ústavnost stěžovatelkou napadených rozhodnutí nemá vliv.

Pro výše uvedené byla ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, a proto byla dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnuta.

Odmítavý výrok stran ústavní stížnosti je současně důvodem, pro který byl spolu s ústavní stížností podaný návrh na zrušení přílohy A. k § 248 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., v platném znění, v části "Průmyslové vlastnictví" (ochranné známky), zakotvené do občanského soudního řádu novelou, provedenou zákonem č. 519/1991 Sb., shledán ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu jako neopodstatněný (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.,
vydání 1., usn. č. 22, Praha 1996) a také o něm bylo rozhodnuto obdobným výrokem [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 15. června 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2000, sp. zn. III. ÚS 649/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies