II. ÚS 210/2000

28. 06. 2000, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti D. L., právně zastoupeného JUDr. V. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 9 To 82/2000, takto:


Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 4. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 9 To 82/2000, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 7 Nt 4501/99, o prodloužení lhůty trvání vazby u stěžovatele do 7. 3. 2000 s tím, že důvody vazby podle § 67 písm. a) a b) tr. řádu trvají.

Základní šestiměsíční lhůta trvání vazby skončila dnem 7. 12. 1999. Do tohoto data bylo usnesení o prodloužení lhůty doručeno pouze státnímu zástupci a obhájci stěžovatele. Samotnému stěžovateli bylo doručeno až po tomto datu. Podle ústavní stížnosti se tím nestalo vykonatelným, takže stěžovatel měl být z vazby propuštěn. V této skutečnosti spatřuje ústavní stížnost porušení základních práv a svobod podle ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Podle tohoto článku "nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu".

Režim vazebního řízení je výlučně upraven ustanoveními §§ 68 až 74 tr. řádu, jako ustanoveními speciálními, proto argumentace obecným ustanovením § 140 tr. řádu ve stížnosti použitá, není na místě. Stejně tak, jako poukaz na ustanovení § 74 odst. 2 tr. řádu, poněvadž ve věci nebylo vydáno žádné usnesení o propuštění stěžovatele z vazby, natož zprošťující rozsudek, kterýchžto případů se toto výše citované usnesení týká.

Konkrétní zákonné důvody vazby stěžovatele oba obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí přesvědčivě uvedly, prodloužení lhůty trvání vazby (vyžádání právní pomoci na Ukrajině) je rovněž logické.

Dosud neskončené trestní řízení, které až dosud probíhá za šetření příslušných ustanovení trestního řádu.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8 odst. 5 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.


Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS

V Brně dne 28. června 2000

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 210/2000, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies